Očima terapeutky: Konec zaručených rad a tipů

Tři principy fungování emocí aneb proč všichni radí, abyste v době karantény sportovali, meditovali, četli, omezili čas strávený s médii a trávili čas s rodinou?

Varování: Tento článek obsahuje nadsázku a zjednodušení.

Všichni jste určitě zaregistrovali milion tipů, co dělat během karantény. Přiznám se, že jestli si ještě někde přečtu ještě jednou doporučení, že mám meditovat, tak si snad utrhnu hlavu (ne proto, že by to nefungovalo… 🙂 ). Pár dnů zpět jsem viděla jednu diskusi, díky které jsem si pojmenovala, proč mě všechny ty seznamy tak rozčilují. Tyto rady v sobě implicitně nesou informaci, že jsme v psychické krizi a cítíme se špatně, a pokud ne, tak to přijde. Já bych řekla, že to nutně není podmínkou, a kolem sebe mám pár lidí, kteří si současnou situaci spíš užívají.

Tento článek jsem se rozhodla napsat proto, abych vysvětlila některé principy fungování naší psychiky. Pokud je totiž chápeme, můžeme hledat vlastní cesty, jak tohle období strávit, ať už jsme v krizi nebo ne.  Nejsme pak odkázáni na „chytré” rady druhých, které nám fungovat třeba ani nemusí, protože nesnášíme čtení a u meditace vydržíme tak minutu.

Ráda bych se s vámi teď zastavila nad několika zákonitostmi fungování našich emocí. Myšlenky, které zde budu zmiňovat, vychází především z oblasti pozitivní psychologie. Je to směr, jehož lídři upozornili na to, že se psychologie zabývá vším, co je patologické a nefunkční, a že by se měla podívat také na to, co v životě funguje a dělá ho lepším. Že by psychologie neměla jen „spravovat”, co se zdá rozbité, ale zjistit, co lidé, kteří jsou šťastní a spokojení, dělají tak výjimečného, a jestli bychom tyto poznatky nemohli použít ke zkvalitnění našeho života. Konkrétně si dnes představíme tři zákonitosti fungování našich emocí.

První princip – Zkreslení negativitou

Negativní události a emoce přitahují a strhávají naši pozornost, proto můžeme mít pocit, že zažíváme více toho negativního. Ve výzkumu emocí se mluví o takzvaném zkreslení negativitou. Toto zkreslení je pro člověka odjakživa přirozeným mechanismem zajišťujícím přežití. Dejme jednoduchý přehnaný příklad:

Situace č. 1: Představte si, že jdete lesem. Najednou proti vám vyjde na cestu medvěd. Když nebudete reagovat na medvěda, a to rychle, tak můžete umřít. Proto naše tělo spustí silnou poplašnou reakci, která povede ke třem možnostem – útěk, útok, nebo zamrznutí. Nebudete v tu chvíli dlouho přemýšlet, co dělat, prostě nějak bezmyšlenkovitě zareagujete.

Mimochodem – znáte tenhle vtip?
Co máte dělat, když v lese potkáte medvěda?
Nic, medvěd všechno zařídí.

Situace č. 2: Představte si, že jdete lesem. Jdete s někým, s kým jste rádi, v lese je krásně. Zažíváte příjemné pocity, ale pravděpodobně je nebudete prožívat tak silně, jako když jste potkali medvěda. Z hlediska přežití to nepotřebujete. Jste v bezpečí. Vaše tělo může zůstat v klidu, vaše mysl také. 

Pokud tyto situace srovnáte, pak pravděpodobně na medvěda do smrti nezapomenete, ale na výlet a ty příjemné chvíle dost možná ano, i když jste jich zažili desítky a medvěda jste potkali jen jednou. Barbara Fredrickson, o které bude řeč ještě níže, dokonce říká, že lidé zažívají během dne mnohem více pozitivních emocí než těch negativních. Jen si jich prostě tolik nevšímají, protože jsou mnohem subtilnější. Pozitivní emoce nám jemně klepou na rameno, kdežto ty negativní s námi pěkně zatřesou.

Druhý princip – Efekt spirály

Druhým zásadním fenoménem je tzv. efekt spirály. Jeho vysvětlení je velmi snadné: každá emoce, kterou prožíváme právě v tuhle chvíli, ovlivňuje emoci, kterou budeme pociťovat v další chvíli. Pocity mají tendenci vytvářet tak vzestupnou či sestupnou spirálu. Určitě všichni znáte ironické heslo: “Když se daří, tak se daří…” Stačí ráno zakopnout nebo přijít pozdě do práce, a když si nedáme pozor, celý den už jsme naštvaní. Naopak stačí maličkost od druhého – úsměv, milá věta – a celý den se odvíjí zásadně jinak.

Třetí princip – Pozitivní emoce budují odolnost a zdroje

Třetí a poslední poznatek vychází z teorie, jejíž autorkou je již zmíněná Barbara Fredrickson. Ta se věnovala výzkumu pozitivních emocí řadu let. Jejich přínos popsala ve své teorii rozšiřování a budování. Ta říká, že negativní emoce si můžeme představit jako takové klapky na očích, které zužují naši pozornost. Příkladem bylo to setkání s medvědem – nemáte čas vymyslet deset možností, jak jednat, a rozhodnout se pro tu nejlepší, a nemáte na to díky přírodě ani kapacitu.

Naopak pokud se cítíme v klidu, zažíváme některé z pozitivních emocí, pak nám tento emoční stav umožňuje vidět více možností, více cest, kterými se lze vydat, a nic nás tak snadno nerozhází. Z dlouhodobého hlediska to na nás má pozitivní dominový efekt. Vědecky je potvrzeno, že narůstá naše životní spokojenost a snižuje se úroveň zažívaných depresivních symptomů. Nevědecky – když jste v pohodě, řeší se vám náročné situace lépe, protože vidíte, že z nich existuje východisko. A když víte, že jste toho spoustu zvládli, věříte si i do budoucna, že zvládnete i další náročné situace. Lépe vycházíte s druhými, protože nejste věčně naštvaní a podráždění. Lidé s vámi rádi tráví čas a tím se postupně prohlubují vaše vztahy.  A když pak přijde krize, můžete z nich čerpat sílu. A tak dále a tak dále. Spokojenost se pak šíří dominově dál. Je to podobné jako již představený efekt spirály, ale v dlouhodobém horizontu.

Kde je pointa?

Na těchto principech jsou postavené všechny návody, co dělat v krizi – sportovat máme z toho důvodu, že cvičení produkuje endorfiny, po kterých se cítíme lépe – máme radost při cvičení i po něm. Máme meditovat právě proto, že meditace nás uvolňuje, redukuje symptomy stresu, vyvolává stav uvolnění a klidu. Máme si číst, protože nás to baví, tedy nám to zvedá náladu. Máme trávit čas s rodinou, protože je to prostor pro sdílení radosti apod. Jsou to aktivity vyvolávající pozitivní emoce, které se pak mohou šířit i do našich dalších aktivit a pomáhají nám čerpat energii.

Podíváte-li se na první dva principy, už také chápete, proč se úplně nevyplatí viset 24 hodin denně na médiích, sledovat statistiky počtu mrtvých a nakažených – může nás to velmi stáhnout a válcovat. Výjimkou samozřejmě je, pokud vás to naplňuje pozitivními emocemi – v takovém případě to dělejte dál. 🙂

Konkrétní nápady nejen pro dobu krize, ale i pro podpoření osobní pohody, si řekneme v dalším článku. Do té doby se zkuste zamyslet třeba nad těmito otázkami:

  • Jak jste na tom se zkreslením negativitou? Všímáte si toho pozitivního, nebo se soustředíte spíše na to, co je špatně?
  • Už jste někdy spadli do spirály negativních emocí? A co vám pomohlo, abyste ji přerušili, případně obrátili její směr?
  • Co pro sebe dnes můžete udělat, aby vám bylo alespoň chvíli dobře?

Článek vytvořila terapeutka Klára Vožechová.