Psychosomatika ukazuje, že tělo a mysl spolu úzce souvisejí – psychický stav může výrazně ovlivnit naše fyzické zdraví a naopak. V článku se dozvíte, co je to psychosomatika, jaké jsou příčiny psychosomatických onemocnění, jak probíhá jejich diagnostika a jaké možnosti léčby mohou pomoci vrátit tělu i duši rovnováhu.

Objevte, co je psychosomatika, jaké jsou příčiny onemocnění a možnosti léčby. Pochopte vztah mezi tělem a myslí pro lepší zdraví.

Co je psychosomatika a jaké jsou příčiny psychosomatických onemocnění?

Psychosomatika je multidisciplinární obor medicíny a psychologie, který se zabývá vztahem mezi psychickým stavem a tělesným zdravím. Termín pochází z řeckých slov „psyché“ (duše) a „soma“ (tělo), a odkazuje tak na nedělitelnou jednotu mysli a těla.

Pohled na vzájemné ovlivňování těla a mysli se neustále vyvíjí. Ve starověkých civilizacích Egypta, Řecka a Říma byl tento vztah uznáván. V západní medicíně však dlouho převládal dualistický přístup, který v 17. století představil René Descartes – oddělil mysl od těla. Tento pohled dodnes ovlivňuje naše vnímání zdraví a nemocí. Díky německým lékařům Johann Christianu Reilovi a Carlu Gustavu Carusovi, kteří zdůrazňovali propojení psychických stavů s tělesným zdravím, byly položeny základy moderní psychosomatiky.

Psychosomatika vychází z předpokladu, že psychologické faktory – jako stres, úzkost, deprese, ale i pozitivní emoce – mohou výrazně ovlivnit fyzické zdraví. A naopak: tělesná onemocnění mohou mít silný dopad na psychický stav člověka.

Psychosomatická onemocnění jsou fyzické zdravotní potíže, které jsou částečně nebo zcela způsobeny psychickými faktory. Patří sem široká škála problémů – od chronických bolestí, zažívacích obtíží, kardiovaskulárních onemocnění, přes kožní problémy, až po bolesti hlavy a migrény.

Typické pro psychosomatická onemocnění je, že tradiční lékařská vyšetření často neprokazují žádné objektivní abnormality, přestože jsou přítomny výrazné fyzické symptomy. V Česku se lidé často zajímají o témata jako psychosomatika a bolest zad, zubů, kašel, kolísavý tlak, bolest kolene, pocity chladu nebo problémy se žlučníkem.

Jaké jsou příčiny psychosomatických onemocnění?

Psychosomatická onemocnění mají obvykle komplexní (multifaktoriální) příčiny. To znamená, že vznik a průběh těchto nemocí je výsledkem vzájemně propojených faktorů – psychických, tělesných, ale i sociálních.

Žijeme ve společnosti plné výzev: pracovní stres, rodinné konflikty, finanční nejistota nebo sociální izolace – to vše může přispět ke vzniku psychosomatických potíží.

Lidé, kteří nemají účinné strategie zvládání stresu, jsou náchylnější k jeho negativním dopadům. Dlouhodobý stres je jedním z nejzásadnějších spouštěčů psychosomatických nemocí. Stres spouští uvolňování hormonů, které ovlivňují imunitní systém, zažívání, srdce a další orgány. Zatímco stresová reakce by měla být krátkodobá, dnes jsme jí vystaveni neustále – a tělo je přetíženo.

Výrazným faktorem bývají i potlačené nebo nevyjádřené emoce – například hněv, smutek nebo vina. Potlačený hněv může vést třeba k vysokému krevnímu tlaku.

Dalším rizikovým faktorem je úzkost, která vyvolává fyzické reakce jako zrychlený tep, vyšší krevní tlak nebo zvýšenou produkci stresových hormonů. I tyto procesy zatěžují tělo.

Důležitou roli hrají i některé osobnostní rysy – například perfekcionismus. Perfekcionisté mají často přehnaná očekávání a kladou na sebe vysoké nároky, což vede k chronickému stresu.

Jak probíhá diagnostika psychosomatických onemocnění?

Diagnostika psychosomatických nemocí je komplexní proces vyžadující spolupráci lékařů, psychologů a dalších odborníků.

Prvním krokem je důkladné zjištění anamnézy – rozhovor s pacientem o fyzických symptomech, životním stylu, stresorech v práci i v osobním životě, a o celkovém emočním stavu.

I když psychosomatické potíže často nemají jasné biologické příčiny, je nutné vyloučit jiné fyzické nemoci pomocí lékařských vyšetření. Kromě toho se využívají i psychologické metody – testy a rozhovory, které pomáhají odhalit psychické a sociální faktory.

Důležitá je mezioborová spolupráce, která umožňuje nahlížet na zdravotní stav z více úhlů a přizpůsobit léčbu individuálním potřebám pacienta.

Jaké jsou možnosti léčby psychosomatických onemocnění?

Léčba psychosomatických nemocí se zaměřuje jak na tělo, tak na duši. Klíčovou roli hraje individuální či skupinová psychoterapie – pomáhá identifikovat a zpracovat stres a emoční problémy. V některých případech se nasazují i léky na úzkost, depresi nebo jiné psychické potíže.

Důležitou součástí léčby jsou i relaxační techniky: meditace, jóga, progresivní svalová relaxace, biofeedback apod. Pomáhají snižovat stres a ulevit tělu.

Nezbytná je i změna životního stylu. Nelze očekávat zlepšení, pokud člověk nezmění to, co ho dlouhodobě vyčerpává. Zdravý životní styl zahrnuje pravidelný pohyb, vyváženou stravu, kvalitní spánek a efektivní zvládání stresu.

Stejně důležité je vzdělávání o propojení těla a mysli. Porozumění vlastním emocím, stresovým reakcím a psychosomatickému fungování je klíčové pro prevenci i léčbu.

Psychosomatika zdůrazňuje význam celostního přístupu ke zdraví. Kvalitní péče zahrnuje spolupráci různých odborníků a propojení fyzických i psychických metod. Porozumění psychosomatickým potížím může výrazně zlepšit kvalitu života i celkové zdraví.⎯

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoliv otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.

Psychosomatika – co to je a jaké jsou možnosti léčby?

Nízké sebevědomí může být brzdou v osobním i pracovním rozvoji – a často má hlubší príčiny, než se na první pohled zdá. V tomto článku se podíváme na to, jak sebevědomí vzniká, co ho oslabuje a jaké praktické kroky můžete podniknout k jeho posílení.

Co všechno ovlivňuje naše sebevědomí a jak na něm efektivně pracovat?

Jaké jsou příčiny nízkého sebevědomí a jak ho efektivně posílit?

Sebevědomí je jedním z klíčových faktorů, které ovlivňují náš každodenní život. Nízké sebevědomí může mít zásadní dopad na naši psychickou pohodu, úspěch, sociální vztahy i celkovou kvalitu života. Tento článek se zaměřuje na porozumění tomu, co sebevědomí je, jak se rozvíjí, jaké jsou příčiny jeho nedostatku a jaké metody mohou pomoci ho posílit.

Sebevědomí je přesvědčení o vlastní hodnotě a schopnostech. Je to vnitřní pocit sebehodnoty, který ovlivňuje naše myšlenky, emoce a chování. Lidé s vysokým sebevědomím se cítí dobře sami se sebou, věří si a nebojí se čelit výzvám. Naopak ti s nízkým sebevědomím se často cítí nejistí, bezcenní a neschopní.

Sebevědomí se formuje už od raného dětství a vyvíjí se po celý život. Na jeho rozvoj mají vliv různé faktory, jako je rodinné prostředí, sociální interakce, osobní zkušenosti a dosažené úspěchy. Velkou roli hrají rodiče a učitelé, kteří svým přístupem a zpětnou vazbou ovlivňují, jak dítě vnímá samo sebe.

Jaké faktory ovlivňují rozvoj sebevědomí?

Rodinné prostředí: Podporující a láskyplné prostředí, kde se dítě cítí přijímané, napomáhá zdravému sebevědomí. Kritické či autoritativní prostředí naopak může vést k nízké sebehodnotě.

Vliv vrstevníků: Zkušenosti s vrstevníky – například šikana nebo vyloučení – mohou sebevědomí silně poškodit.

Úspěchy a neúspěchy: Úspěchy ve škole, sportu nebo koníčcích posilují víru v sebe. Naopak neúspěchy ho mohou podlomit.

Kritika a hodnocení: Negativní kritika a nízká očekávání oslabují sebevědomí. Konstruktivní zpětná vazba ho naopak posiluje.

Jak sebevědomí ovlivňuje náš život?

Zlepšuje duševní zdraví – lidé s vyšším sebevědomím jsou méně náchylní k úzkosti a depresím.

Podporuje úspěch – věří si, zkoušejí nové věci a jdou si za svými cíli.

Pomáhá budovat vztahy – otevřenější komunikace a zdravé hranice.

Zvyšuje spokojenost – lidé se zdravým sebevědomím jsou celkově šťastnější.

Zdravé sebevědomí neznamená, že se považujeme za lepší než ostatní. Znamená to mít realistický pohled na své schopnosti a být si vědom svých silných i slabých stránek.

Věří ve své schopnosti, ale znají své limity.

Nebojí se riskovat a vystoupit z komfortní zóny.

Přijímají kritiku jako příležitost ke zlepšení.

Negativní zkušenosti: Šikana, zanedbání nebo opakovaná selhání.

Srovnávání s ostatními: Neustálé porovnávání s okolím vede k pocitům méněcennosti.

Nízká podpora: Nedostatek emocionální opory od blízkých.

Perfekcionismus: Přehnané nároky na sebe sama.

Negativní přesvědčení: O sobě, převzatá z rodiny nebo okolí.

Negativní obraz o sobě – pocit bezcennosti, nejistoty.

Strach ze selhání – vyhýbání se výzvám.

Strach z odmítnutí – obavy vyjádřit názor, nízká sociální sebedůvěra.

Citlivost na kritiku – snadno se dotknou poznámky druhých.

Perfekcionismus – přehnaná snaha o dokonalost, nízká spokojenost se sebou.

Pozitivní vnímání sebe sama: Soustřeďte se na své silné stránky a úspěchy.

Realistické cíle: Stanovujte si menší, dosažitelné cíle a oslavujte pokrok.

Vystupujte z komfortní zóny: Nové výzvy pomáhají budovat důvěru v sebe.

Péče o sebe: Zdravá strava, spánek a pohyb podporují psychickou rovnováhu.

Pozitivní lidé kolem vás: Obklopte se těmi, kteří vás podporují a motivují.

Odborná pomoc: Pokud jsou problémy hlubší, pomůže terapie.

Laskavý vnitřní hlas: Mluvte k sobě s pochopením, ne kritikou.

Jak podporovat zdravé sebevědomí u dětí?

Vytvářejte láskyplné a bezpečné prostředí.

Dejte dětem prostor pro rozvoj jejich silných stránek.

Buďte pozitivním vzorem – děti napodobují, co vidí.

Říkejte jim, že je milujete – bez podmínek.

Sebevědomí je základní kámen spokojeného a naplněného života. Pokud se vám nedostává, neznamená to, že jste selhali – ale že je čas se o sebe začít starat jinak. Posilování zdravého sebevědomí je proces, který vyžaduje čas, úsilí a trpělivost. Ale je to investice, která se vám vrátí.

Sociální fobie může nenápadně ovlivňovat každodenní život – od vyhýbání se běžným konverzacím až po silnou úzkost při prezentacích nebo společenských akcích. V článku se dozvíte, jak sociální fobie vzniká, jaké má projevy a hlavně – jaké jsou možnosti její léčby a zvládání. 

Poznejte projevy sociální fobie a objevte účinné metody její léčby. Naučte se zvládat úzkost a zlepšete svůj každodenní život.

Vliv sociální fobie na život může být velmi výrazný. Jak ji účinně léčit?

Sociální fobie je psychická porucha, která může významně ovlivnit kvalitu života. Lidé trpící touto poruchou se často vyhýbají sociálním situacím nebo je prožívají s velkým stresem. V tomto článku se zaměříme na to, co je sociální fobie, jaké jsou její příznaky, příčiny, způsoby diagnostiky a možnosti léčby.

Sociální fobie, známá také jako sociální úzkostná porucha, je stav, kdy člověk pociťuje intenzivní strach z negativního hodnocení nebo zesměšnění ve společenských situacích. Tento strach může být natolik silný, že narušuje každodenní fungování – v práci, ve škole nebo v mezilidských vztazích.

Fyzické příznaky: Pocení, třes, zrychlený srdeční tep, nevolnost, červenání.

Psychické příznaky: Intenzivní strach před, během i po sociálních situacích, nadměrná sebekritika, obavy z hodnocení ostatními.

Chování: Vyhýbání se sociálním situacím, potíže s veřejným vystupováním, izolace.

Na vzniku se podílí genetické, biologické, environmentální a psychologické faktory:

Genetika: Výzkumy ukazují, že sociální fobie může být dědičná.

Biologie: Nerovnováha neurotransmiterů (např. serotoninu) může hrát roli.

Prostředí: Zkušenosti jako šikana nebo ponížení v dětství, stejně jako postoj rodičů k ostatním lidem, mohou riziko zvýšit.

Osobnostní rysy: Perfekcionismus, nízké sebevědomí nebo vysoká citlivost.

Sociální fobie se může projevit v různých situacích:

Veřejné vystupování: Prezentace, mluvení před lidmi.

Rozhovory s neznámými lidmi: Např. na úřadě, v obchodě, na večírku.

Společenské akce: Oslavy, pracovní večírky, networking.

Stravování na veřejnosti: Jídlo v restauracích může být stresující.

Veřejná doprava: Úzkost z blízkosti cizích lidí a omezeného prostoru.

Nakupování: Obavy z kontaktu s prodavačem nebo hodnocení ostatními.

Pohovory: Strach z neúspěchu a špatného dojmu.

Setkání s rodiči partnera: Obavy z hodnocení a nutnosti zapůsobit.

Sociální fobie může postihnout kohokoliv bez ohledu na věk či pohlaví, ale častěji se vyskytuje u žen a obvykle začíná v dospívání nebo rané dospělosti.

Samopomoc (relaxace, pozitivní myšlení) nepomáhá.

Příznaky trvají déle než šest měsíců.

Rozhovor s odborníkem: Psycholog či psychiatr vyhodnotí vaše potíže a jejich dopad.

Dotazníky: Speciální testy mohou pomoci zhodnotit úroveň úzkosti.

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT): Pomáhá identifikovat a změnit negativní myšlenky a chování.

Léky: Antidepresiva nebo anxiolytika mohou zmírnit příznaky (pouze na předpis).

Expoziční terapie: Postupné vystavování se stresujícím situacím pod dohledem terapeuta.

Sociální fobie není něco, co zmizí přes noc. Vyžaduje trpělivost a často i odbornou pomoc. Pomoci mohou tyto kroky:

Vyhledat odborníka: Psycholog nebo psychiatr pomůže stanovit diagnózu a navrhne léčbu, najčastěji formou KBT.

Farmakoterapie: V některých případech pomohou i léky na úzkost či depresi.

Expoziční terapie: Pomalu a bezpečně si zvykat na stresové situace.

Podpůrné skupiny: Sdílení zkušeností s lidmi, kteří rozumí vaší situaci.

Relaxační techniky: hluboké dýchání, meditace, jóga.

Pohyb: pravidelná fyzická aktivita podporuje psychickou pohodu.

Zdravá strava: ovlivňuje nejen tělo, ale i psychiku.

Spánek: kvalitní spánek je klíčový pro duševní zdraví.

Vyhýbání se alkoholu a drogám: krátkodobě mohou úzkost zmírnit, ale dlouhodobě ji zhoršují.

Jaké jsou příznaky sociální fobie a jak se jí zbavit?

V tomto článku se podíváme na to, co se v těle i mysli děje, když se hněváme, proč má hněv své místo v našem životě a jak ho vyjadřovat tak, aby nám neškodil. Nabídneme také konkrétní a ověřené metody, jak se hněv naučit zvládat.

Objevte ověřené způsoby zvládání hněvu. Pochopte jeho projevy v těle i mysli a naučte se ho vyjadřovat zdravě a konstruktivně.

Hněv je přirozená lidská emoce. Jak se ho ale naučit zvládat?

Hněv je jednou ze základních lidských emocí, která se objevuje jako reakce na pocit nespravedlnosti, frustrace nebo ohrožení. Tato emoce bývá často vnímána negativně, přesto má v našich životech důležitou roli – je naprosto normální, že ji čas od času zažíváme. Hněv může být motivátorem ke změně nebo obranným mechanismem v náročných situacích. Pokud ale není správně řízen, může vést k destruktivnímu chování a mít vážné následky pro naše vztahy, práci i duševní pohodu. Dobrou zprávou je, že existuje řada účinných metod, jak hněv zvládat a využít ho konstruktivním způsobem.

Hněv je komplexní emoce, která se projevuje fyzickými, psychickými i behaviorálními změnami. Mezi fyzické projevy patří zrychlený tep, pocení, napětí ve svalech a bolest hlavy. Psychické projevy zahrnují pocity frustrace, podráždění, hořkosti a agresivity. Chování ovlivněné hněvem může zahrnovat křik, hádky, urážky, fyzické útoky, ale i uzavření se do sebe.

Když se rozhněváme, v těle probíhá řada fyziologických změn. V mozku se aktivuje amygdala – oblast odpovědná za zpracování emocí. Tělo uvolňuje stresové hormony jako adrenalin a kortizol, které zvyšují tep, dechovou frekvenci a svalové napětí. Tyto reakce nás připravují na útěk nebo boj – tzv. „fight or flight“ režim.

Hněv má několik důležitých funkcí:

Signál nespravedlnosti nebo ohrožení: Hněv často vzniká jako reakce na situace, které vnímáme jako nespravedlivé, frustrující nebo ohrožující. Je to způsob, jak nám tělo i mysl dávají najevo, že je třeba zasáhnout.

Motivace k akci: Hněv může být silným hnacím motorem ke změně. Dodává nám energii a odvahu k prosazení vlastních práv.

Sebeobrana: Pomáhá nám chránit se před fyzickými či emocionálními hrozbami a nastavovat si zdravé hranice.

Sociální regulace: Vyjádřením hněvu dáváme druhým najevo, že jejich chování překročilo hranici. Může to vést ke zlepšení komunikace a porozumění.

Uvolnění napětí: Pokud je hněv vyjádřen zdravým způsobem, může sloužit k odbourání stresu a obnovení emocionální rovnováhy.

Klíčem ke zvládnutí hněvu je jeho přiměřené a vědomé vyjádření – tedy asertivně, bez ubližování sobě či druhým. Zahrnuje to:

Otevřenou a klidnou komunikaci pocitů a potřeb.

Vyhýbání se obviňování a urážení.

Hledání řešení a kompromisů přijatelných pro všechny.

Jaké jsou účinné metody zvládání hněvu?

Relaxační techniky: Hluboké dýchání, meditace, progresivní svalová relaxace.

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT): Pomáhá měnit negativní myšlenkové vzorce a chování, které hněv posilují.

Trénink komunikace: Učí nás vyjadřovat pocity a potřeby s respektem k sobě i ostatním.

Trénink řešení problémů: Pomáhá rozvíjet dovednosti k efektivnímu řešení konfliktů.

Proč je důležité umět rozpoznat spouštěče a první signály hněvu?

Zvládnutí hněvu začíná schopností rozpoznat jeho spouštěče – tedy situace, osoby nebo události, které v nás vyvolávají zlost. Stejně důležité je všímat si fyzických varovných signálů, jako je zrychlený tep nebo napětí ve svalech. Čím dřív tyto signály zachytíme, tím lépe můžeme reagovat a předejít výbuchu.

Co jsou záchvaty hněvu a jak jim předcházet?

Záchvaty hněvu jsou intenzivní a nekontrolované epizody, které se mohou projevit křikem, hádkami, urážkami, ničením věcí nebo i fyzickým násilím.

Rozpoznávání spouštěčů a varovných signálů.

Mít připravený plán, jak se uklidnit.

Vyhledat odbornou pomoc, pokud se záchvaty opakují.

Zvládání hněvu je dovednost, kterou si děti musí osvojit, aby uměly pracovat se svými emocemi a budovat zdravé vztahy.

Vzdělávání o emocích: Vysvětlete jim jednoduchým jazykem, co je hněv a proč ho cítí.

Modelování chování: Buďte jim vzorem – ukažte, jak se dá hněv zvládnout klidně a rozumně.

Rozpoznávání spouštěčů: Pomozte jim pochopit, co je rozčiluje a jak se v takové situaci cítí.

Techniky uklidnění: Učte je hlubokému dýchání, počítání do deseti, představám klidného místa nebo pohybu.

Otevřená komunikace: Podporujte je v tom, aby o svých pocitech mluvily a používaly „já výroky“ (např. „Cítím se naštvaný, když...“).

Hledání řešení: Vysvětlete jim, že existují i jiné způsoby řešení problémů než křik nebo vztek.

Pozitivní posilování: Chvalte je, když zvládnou svou zlost – pozitivní zpětná vazba motivuje.

Důslednost a trpělivost: Děti potřebují čas. Buďte trpěliví a konzistentní ve svém přístupu.

Hněv – které metody zvládání hněvu jsou skutečně účinné?

V dnešním hektickém světě se mnozí z nás setkáváme s různými stresory a obtížemi. Ne vždy s nimi umíme efektivně zacházet a hledáme rychlou úlevu různými způsoby. Jedním z nich může být i emoční přejídání.

Objevte spouštěče emočního přejídání, naučte se zvládat emoce a získejte kontrolu nad stravováním. Praktické rady pro lepší vztah k jídlu.

Jak rozpoznat spouštěče, zvládat emoce a získat zpět kontrolu nad svým stravováním

Co je emoční přejídání a jak se liší od běžného hladu?

Emoční přejídání není o nasycení těla, ale o potlačení negativních emocí. Saháme po jídle, abychom zahnali smutek, stres, osamělost nebo problémy v životě. Pocit úlevy je ale krátkodobý a po odeznění emocí se problémy vracejí zpět – s přidaným pocitem viny, studu a selhání.

Jak funguje emoční přejídání a proč je návykové?

Jídlo aktivuje v mozku systém odměn a uvolňuje dopamin – tzv. hormon štěstí. To vede k příjemným pocitům a touze tyto pocity opakovat. Čím častěji zajídáme emoce, tím silnější je návyk na jídlo jako únik od nepříjemných pocitů.

Jaké jsou spouštěče emočního přejídání?

Spouštěčem může být jakákoli stresující situace, která vyvolává nepříjemné emoce jako stres, vztek, nervozitu, ale někdy i pozitivní emoce jako radost. Je důležité si uvědomit, že u emočního přejídání nemluvíme o zlozvyku typu „dám si chipsy, když koukám na televizi“, ale o tom, že jídlo slouží jako způsob zvládání nebo potlačení emocí.

Osamělost: Pocit osamění nebo izolace může vést k přejídání, abychom se utišili nebo cítili propojení.

Nízké sebevědomí: Lidé s nízkým sebevědomím se mohou přejídat, aby se vyrovnali s negativními pocity o sobě.

Trauma: Trauma z minulosti, například zanedbávání nebo zneužívání, může vést k emočnímu přejídání jako copingové strategii.

Diety: Paradoxně mohou přísné diety a omezování jídla vést k přejídání, protože vyvolávají pocity hladu a frustrace.

Je důležité si uvědomit, že spouštěče emočního přejídání jsou u každého individuální. To, co vyvolává přejídání u jednoho člověka, nemusí mít stejný účinek u jiného.

Do bludného kruhu emočního přejídání se může dostat kdokoli. Náchylnější jsou však lidé s prožitým traumatem, sklonem k depresi a úzkosti, emočně nestabilní a impulzivní jedinci. Tyto vzorce se často učíme už v dětství od dospělých, kteří nám dávali jídlo jako lék na smutek, odměnu nebo způsob, jak odvést pozornost od problémů.

Jaké jsou důsledky emočního přejídání?

Samotné emoční přejídání není nebezpečné, ale jeho důsledky ano – přibírání na váze, obezita, metabolické poruchy, vysoký cholesterol a další zdravotní komplikace. Emoční přejídání navíc brání řešení skutečných problémů a může zhoršovat psychický stav.

Odhalte spouštěče: Identifikujte situace a emoce, které u vás přejídání vyvolávají.

Naučte se zvládat emoce: Využívejte relaxační techniky jako autogenní trénink, jógu, dechová cvičení nebo pohyb. Pomoci může i kontakt s blízkými.

Získejte kontrolu nad stravováním: Všímejte si signálů hladu a sytosti. Jezte pravidelně a v klidu. Soustřeďte se na vědomé jedení – jezte pomalu, důkladně žvýkejte a zaměřte se na rozmanitou a zdravou stravu. Pokud máte chuť na nezdravé jídlo, dopřejte si ho, ale s mírou.

Buďte trpělivý/á: Změna stravovacích návyků je běh na dlouhou trať.

Řešte problémy: Jídlo není lék na trápení. Hledejte zdravé způsoby, jak se vypořádat s těžkostmi. Nebojte se požádat o pomoc terapeuta, lékaře nebo jiného odborníka.

Emoční přejídání přináší jen krátkodobou úlevu. Vaše problémy nevyřeší.

Nejste v tom sám/sama. Mnoho lidí se potýká s podobnými potížemi.

S uvědoměním a trpělivostí z toho můžete vystoupit a získat lepší vztah nejen k jídlu, ale i sám/sama k sobě.

Emoční přejídání: Když se jídlo stává únikem

V dnešním uspěchaném světě se mnozí z nás potýkají se stresem a vyčerpáním. Někdy však tyto pocity překročí běžnou míru nebo trvají příliš dlouho a přerostou v syndrom vyhoření – nežádoucí stav, který může mít vážné dopady na naše fyzické i psychické zdraví.

Objevte, co je syndrom vyhoření, jak ho rozpoznat a efektivně s ním bojovat. Zjistěte, že nepostihuje jen workoholiky.

Vyhoření nepostihuje jen workoholiky. Jak ho rozpoznat a co dělat, když vás dožene?

Syndrom vyhoření, známý také jako burnout syndrom, je stav emočního, fyzického a duševního vyčerpání, který vzniká v důsledku dlouhodobého stresu. Často se objevuje u lidí v profesích s vysokou mírou odpovědnosti, intenzivním kontaktem s lidmi nebo prací pod tlakem. Vyhoření ale může postihnout i další oblasti života – například vztahy nebo rodičovství.

Příznaky syndromu vyhoření se mohou lišit člověk od člověka, ale mezi ty nejčastější patří:

Emoční příznaky: pocit vyčerpání, cynismus, frustrace, úzkosti, deprese, ztráta motivace a snížená empatie.

Fyzické příznaky: únava, bolesti hlavy, poruchy spánku, zažívací potíže, oslabená imunita.

Kognitivní příznaky: zhoršená koncentrace, paměť a rozhodování.

Sociální příznaky: izolace, stažení se z kontaktu s ostatními, zhoršení mezilidských vztahů.

Kdy se syndrom vyhoření nejčastěji objevuje?

Náročné pracovní podmínky – dlouhé směny, vysoký tlak, nízké ocenění, chybějící kontrola nad prací, konflikty na pracovišti.

Péče o druhé – starání se o nemocné příbuzné, děti nebo seniory může být psychicky i fyzicky vyčerpávající.

Finanční problémy – dluhy, nejistý příjem nebo stres z financí jsou zásadními faktory.

Osobnostní faktory – například perfekcionismus, nízké sebevědomí nebo neschopnost zvládat stres.

Jaké faktory syndrom vyhoření způsobují?

Vyhoření bývá důsledkem kombinace těchto vlivů:

Nedostatek odpočinku a prostoru pro sebe

Fáze nadšení – vysoká očekávání, velké nasazení.

Fáze stagnace – první známky vyčerpání, pokles motivace.

Fáze frustrace – podrážděnost, pocit neefektivity a nepochopení.

Fáze apatie – emoční a fyzické vyčerpání, ztráta zájmu.

Pokud příznaky přetrvávají, zhoršují se nebo výrazně ovlivňují každodenní život, je důležité obrátit se na psychologa. Mezi důvody patří:

Potíže s fungováním v běžném životě

Rozhovor s odborníkem – psycholog se ptá na příznaky, životní situaci, pracovní prostředí a další faktory.

Psychologické testy – např. Maslach Burnout Inventory (MBI) nebo Copenhagen Burnout Inventory (CBI).

Zjistěte více o tématech duševního zdraví

První sezení s terapeutem: Co očekávat a jak se připravit

Co je to terapie, jak probíhá a kdy je vhodné o ní uvažovat?

Jak zjistit, že je čas vyhledat terapeuta?

Jaké jsou příznaky sociální fobie a jak se jí zbavit?

Meditace - jaké účinky přináší a jak s ní začít?

Psychosomatika – co to je a jaké jsou možnosti léčby?

Co všechno ovlivňuje naše sebevědomí a jak na něm efektivně pracovat?

Emoční přejídání: Když se jídlo stává únikem

Co je syndrom vyhoření, koho postihuje a jak s ním bojovat?

Získejte exkluzivní nabídky a novinky

Sezení

Pečuji o sebe

Jsem firma nebo média

Legal