Mít v životě skutečné přátele, na které se můžete spolehnout a kterým se můžete se vším svěřit, má nesmírnou hodnotu.
Tato blízkost a důvěra však mohou vyvolávat mylný dojem, že dobrý přítel a povídání s ním o našich starostech nahradí odborníka jako psychologa či psychoterapeuta.
To je problematický předpoklad, který kamaráda staví do velmi nelehké až nekomfortní pozice a nám samotným nepomůže tak, jak jsme doufali.
Riskujeme tím, že naše přátelství pod tíhou takového návalu zodpovědnosti na toho druhého utrpí velké šrámy, nebo nás falešně ujistí v tom, že jsme udělali vše, co bylo potřeba, a nyní je vše v pořádku.
Stejně jako nám přítel, byť ten nejlepší, nevyléčí zlomenou nohu, pokud není skutečný lékař, neopraví pračku, není-li opravář, ani nenapeče rohlíky, jestliže neovládá pekařské řemeslo, naše duševní zdraví je třeba probrat s člověkem, který tento obor vystudoval a má v něm zkušenosti.