Terapie je cílený proces, který podporuje psychickou a emoční pohodu člověka. Informace o typech, průběhu a významu.

Terapie je cílený proces, který podporuje psychickou a emocionální pohodu člověka. Pomáhá nám řešit různé problémy, rozvíjet naše dovednosti a dosahovat našich cílů. Existuje mnoho různých typů terapie, které se liší svým přístupem a technikami, ale všechny se zaměřují na to, aby nám pomohly žít šťastnější a plnohodnotnější život.


Psychodynamická terapie: Zaměřuje se na pochopení vlivu minulých zkušeností na naše současné chování a prožívání.

Kognitivně behaviorální terapie (KBT): Zaměřuje se na rozpoznání a změnu negativních myšlenkových vzorců a chování.

Humanistická terapie: Zaměřuje se na rozvoj sebeuvědomování a potenciálu člověka.

Individuální terapie (Adlerovská): Na klienta se dívá jako na celek jeho minulosti, přítomnosti ale i budoucnosti. Pracuje hodně s povzbuzením, dodáváním odvahy a tím, jak se co nejlépe zařadit do společnosti.

Katatymně imaginativní psychoterapie: Tento přístup je založen na práci s tzv. imaginacemi. Imaginace jsou řízeny terapeutem během terapeutického procesu, aby klient nepracoval se svým nevědomím sám, ale ve spolupráci odborníka.  

Existenciální psychoterapie (řeší otázky smyslu života a jeho hledání) mnohé další. 

Individuální: V centru dění je jednotlivec, který řeší svůj problém. 

Rodinná terapie: Zaměřuje se na zlepšení komunikace a fungování v rodině.

Skupinová terapie: Poskytuje podporu a sdílení zkušeností s ostatními.

Párová: V centru dění jsou dva jedinci tvořící pár. Terapeut pracuje s oběma najednou, objektivně a přijímajíce oba pohledy na věc. Dynamika práce je tím pádem komplexnější, protože tam vstupuje více úhlů pohledu. 


Terapie může být užitečná pro každého, kdo se chce vyrovnat s těžkými životními situacemi, zlepšit své duševní zdraví nebo rozvíjet své osobnostní rysy. Některé z důvodů, pro které byste mohli vyhledat terapii, jsou:

Psychické problémy: Deprese, úzkost, fobie, bipolární porucha.

Těžké životní události: Trauma, ztráta blízké osoby, rozvod, změna zaměstnání.

Problémy ve vztazích: Konflikty s partnerem, rodinou, dětmi.

Nízké sebevědomí: Pochybování o sobě, pocit méněcennosti.

Závislosti: Alkohol, drogy, hazardní hry.


Pokud se člověk nenajde ve výše uvedeném seznamu, neznamená to, že pro něj terapie není vhodná. Každý problém je specifický a individuální. To, co je pro jednoho problémem, pro jiného být nemusí. Takže pokud se jednoduše cítíte špatně, aniž byste to byli schopni přesněji popsat, a potřebujete pomoc, terapie je i pro vás.

Existuje mnoho způsobů, jak najít terapeuta/terapeutku:

Doporučení od lékaře, psychologa nebo známých.

Vyhledávání online: Seznam terapeutů na stránkách psychologických sdružení, pojišťoven, nebo webové stránky terapeutů.

Kontaktování psychologického centra nebo ambulance.


Terapie se obvykle uskutečňuje formou individuálních setkání s terapeutem, které trvají 45 až 60 minut. Frekvence setkání se může lišit v závislosti na individuálních potřebách. Terapie může trvat několik týdnů, měsíců, nebo i let.

Terapie může mít mnoho pozitivních účinků na náš život:

Zlepšení duševního zdraví: Snížení příznaků úzkosti, deprese a jiných psychických poruch.

Rozvoj osobnostních dovedností: Lepší komunikace, zvládání stresu, budování zdravých vztahů.

Zvýšení sebevědomí: Pocit vlastní hodnoty a sebevědomí.

Zlepšení kvality života: Zvýšení spokojenosti a radosti ze života.


Terapie je cenný nástroj, který nám může pomoci překonat různé životní výzvy a dosáhnout našich cílů. Pokud se cítíte zahlceni, ztraceni, nebo pokud chcete jednoduše zlepšit svůj život, terapie vám může pomoci na cestě k lepší verzi sebe samého.

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoliv otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.

Terapie

Alkoholismus je závažná závislost se zdravotními a sociálními důsledky. Informace o příčinách, příznacích a léčbě.

Alkoholismus je závislost na alkoholu, která může mít vážné zdravotní, sociální a ekonomické důsledky. Alkoholici mají tendenci pít více alkoholu, než je pro jejich zdraví bezpečné, a mají problémy s omezením nebo kontrolou svého pití. Alkoholismus také může vést k problémům v práci, škole nebo v osobním životě.

Příčiny alkoholismu jsou složité a zahrnují genetické, environmentální a psychologické faktory. Genetické faktory mohou ovlivnit, jak citlivý je člověk na účinky alkoholu a jaká je pravděpodobnost, že se stane závislým. Environmentální faktory, jako je stres, trauma nebo zneužívání návykových látek, mohou také zvýšit riziko alkoholismu. Psychologické faktory jako úzkost, deprese nebo nízké sebevědomí mohou také přispívat k rozvoji alkoholismu.

neschopnost kontrolovat množství alkoholu, které pijete,

abstinenční příznaky, když přestanete pít,

problém s vykonáváním každodenních úkolů,

Závislost na alkoholu může vést k mnoha zdravotním problémům, jako jsou:

Léčba alkoholismu může být náročná, ale je možná. Obvykle zahrnuje kombinaci léků a terapie. Léky mohou pomoci zmírnit abstinenční příznaky a zlepšit náladu. Terapie může pomoci pacientům pochopit jejich závislost a naučit se, jak ji zvládat.

Pokud máte podezření, že vy nebo někdo, koho znáte, může trpět závislostí na alkoholu, je důležité vyhledat odbornou pomoc. Lékař nebo psycholog vám může pomoci diagnostikovat alkoholismus a určit nejvhodnější léčbu.

Důležité upozornění:
Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoli otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.

Alkoholismus

Stres je přirozenou součástí života, avšak jeho  přemíra může mít negativní vliv na naše fyzické a psychické zdraví. Jaká cvičení nám pomohou s jeho lepším zvládáním?

Stres je přirozená reakce těla na zátěžové situace. Pomáhá nám mobilizovat energii a zvládat náročné chvíle. Avšak chronický stres může mít vážné negativní dopady na naše fyzické a psychické zdraví.


Existuje mnoho faktorů, které mohou vyvolat stres, například:

Práce: Vysoká pracovní zátěž, termíny, konflikty na pracovišti.

Vztahy: Problémy v partnerském životě, rodinné konflikty, ztráta blízké osoby.

Finanční problémy: Dluhy, ztráta zaměstnání, nejistota.

Zdravotní problémy: Nemoc, chronická bolest, invalidita.

Životní změny: Stěhování, rozvod, ztráta zaměstnání.

Fyzické symptomy: Bolesti hlavy, únava, poruchy spánku, trávicí problémy, oslabení imunity.

Psychické symptomy: Úzkost, deprese, podrážděnost, neschopnost soustředit se, snížená motivace.

Behaviorální symptomy: Zvýšená konzumace alkoholu a kofeinu, zanedbávání povinností, sociální izolace.

Chronický stres může mít vážné následky na naše zdraví:

Srdeční choroby: Vysoký krevní tlak, infarkt, mrtvice.

Poruchy trávení: Vředy, syndrom dráždivého tračníku.

Oslabení imunity: Časté infekce, alergie.

Deprese a úzkost: Psychické poruchy, které ovlivňují kvalitu života.

Existuje mnoho strategií, které nám pomohou zvládat stres:

Zdravá strava: Vyvážená strava dodá tělu energii a živiny, které potřebuje na zvládnutí stresu.

Dostatek spánku: Spánek je důležitý pro regeneraci těla a mysli.

Pravidelná fyzická aktivita: Cvičení pomáhá odbourávat stres a zlepšuje náladu.

Relaxační techniky: Meditace, jóga, dechová cvičení.

Dobré mezilidské vztahy: Podpora od blízkých lidí je důležitá pro zvládnutí stresu.

Terapie: V závažných případech může pomoci psychoterapie.

Stres je neodmyslitelnou součástí moderního života. Je důležité naučit se ho zvládat zdravými způsoby, aby neměl negativní vliv na naše zdraví a život.

Důležité upozornění:
Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoli dotazy týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.

Stres

City jsou komplexní mentální stavy, rozdíl mezi city a emocemi. Info o jejich charakteristikách a příkladech.

City jsou složitými mentálními stavy, které zahrnují fyzické, kognitivní a behaviorální změny. Jsou způsobeny interakcí vnitřních a vnějších faktorů, včetně našich myšlenek, pocitů, zkušeností a prostředí.

Rozdíl mezi city a emocemi není zcela jednoznačný a v různých zdrojích se lze setkat s různým chápáním těchto pojmů. V zásadě lze říci, že city a emoce jsou si blízké, ale nejsou totožné.

City jsou často chápány jako komplexnější a hlubší prožívání emocí. Jsou spojeny s našimi hodnotami, přesvědčeními a zkušenostmi. City mohou být dlouhodobější a může být obtížnější je změnit.

Emoce jsou naopak často chápány jako kratší a intenzivnější prožívání. Jsou způsobeny konkrétní událostí nebo situací. Emoce mohou být pozitivní, negativní nebo neutrální.

Příklad, který může pomoci při pochopení rozdílu mezi city a emocemi:

Cit lásky je komplexní prožívání, které zahrnuje fyzické, kognitivní a behaviorální změny. Je spojen s našimi hodnotami, přesvědčeními a zkušenostmi. Láska může být dlouhodobý cit, který může trvat celý život.

Emoce štěstí je krátké a intenzivní prožívání, které je způsobeno pozitivní událostí, jako je například narození dítěte nebo dosažení úspěchu. Štěstí může být pozitivní emocí, ale může být i negativní, například pokud je vykoupeno štěstím někoho jiného, kdo trpí.

Samozřejmě i v tomto případě existují výjimky. Láska může být i krátkodobá emoce, například pokud je způsobena přitažlivostí k někomu, koho známe jen krátce. A naopak, emoce štěstí může být dlouhodobý cit, například pokud je způsobena spokojeností se životem. Nakonec, zda budeme mluvit o citu nebo emocích, je často věcí kontextu.
⎯

City

Trauma je hluboké psychické zranění, které vzniká v důsledku těžké a šokující životní události. Informace o typech a formách léčby.

Trauma je hluboké psychické zranění, které vzniká v důsledku těžké a šokující životní události. Může se jednat o fyzické nebo psychické násilí, katastrofu, nehodu, ztrátu blízké osoby, nebo jakoukoli jinou událost, která přesahuje naše běžné zvládací mechanismy.

Jednorázové trauma: Akutní událost jako například dopravní nehoda, napadení, nebo náhlá smrt blízké osoby.

Chronické trauma: Opakované a dlouhodobé působení traumatu jako například domácí násilí, zanedbávání, nebo šikana.

Trauma se může projevovat různými psychickými a fyzickými příznaky, například:

Posttraumatická stresová porucha (PTSD): Vzpomínky na trauma, flashbacky, noční můry, úzkost, deprese, zhoršená koncentrace.

Disociace: Oddělení od reality, ztráta paměti, depersonalizace, derealizace.

Tělesné příznaky: Bolesti hlavy, zažívací potíže, únava, poruchy spánku.

Změny chování: Sebepoškozování, zneužívání drog a alkoholu, společenská odtažitost.

Existuje mnoho efektivních metod léčby traumatu, například:

Psychoterapie: KBT, EMDR, psychodynamická terapie.

Skupinová terapie: Podpora a sdílení zkušeností s ostatními.

Alternativní metody: Jóga, mindfulness, meditace.

Léčba traumatu je důležitá pro zotavení a prevenci dalších komplikací. Neléčené trauma může vést k vážným psychickým a fyzickým problémům jako například deprese, úzkost, závislosti, psychosomatické poruchy.

Pokud jste vy nebo někdo z vašich blízkých zažili trauma, je důležité vyhledat odbornou pomoc. Existuje mnoho organizací a center, které nabízejí podporu a léčbu pro oběti traumatu.

Trauma je vážný problém, který může mít hluboký dopad na život člověka. Existuje však mnoho možností léčby a zotavení. Důležitá je včasná pomoc a podpora od blízkých a odborníků.

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoli otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.

Trauma

Úzkost je přirozená a běžná lidská emoce, která se projevuje v reakci na stresové nebo nebezpečné situace. Informace o příznacích, léčbě a rozdílech mezi úzkostí a úzkostnou poruchou.

Úzkost je přirozená a běžná lidská emoce, která se projevuje v reakci na stresové nebo nebezpečné situace. Je to adaptivní mechanismus, který nás mobilizuje a připravuje na boj nebo útěk. Díky úzkosti jsme ostražití a opatrní, a tak se dokážeme vyhnout nebezpečí.

Fyzické: Zrychlený tep a dýchání, pocení, třes, svalové napětí, nevolnost, bolest hlavy, závratě

Psychické: Pocit napětí a neklidu, obtíže se soustředěním, strach a obavy, zmatenost, podrážděnost, depersonalizace, derealizace


Jak se úzkost projevuje v různých životních etapách:

Dětství: Separační úzkost, úzkost z neznámých věcí, úzkost z výkonu

Dospívání: Sociální úzkost, úzkost z testování, úzkost z budoucnosti

Dospělost: Pracovní úzkost, úzkost z financí, úzkost z partnerského vztahu, úzkost o zdraví

Stáří: Úzkost ze ztráty, úzkost z osamělosti, úzkost ze smrti

Relaxční techniky: Hluboké dýchání, meditace, jóga, progresivní svalová relaxace, vizualizace

Pravidelná fyzická aktivita: Cvičení, běh, plavání, tanec, procházky v přírodě

Dostatečný spánek: Dodržování spánkového režimu, vyhýbání se stimulům před spaním

Zdravá strava: Vyvážená strava bohatá na ovoce, zeleninu a celozrnné produkty

Techniky zvládání stresu: Management času, asertivita, mindfulness

Sociální podpora: Rozhovor s přáteli, rodinou, nebo terapeutem

Pokud se úzkost stává chronickou a zasahuje do vašeho běžného života, může se jednat o úzkostnou poruchu. Existuje více typů úzkostných poruch, například:

Generalizovaná úzkostná porucha (GAD): Přetrvávající a nadměrný strach a úzkost bez zjevné příčiny.

Panická porucha: Náhlé a opakované záchvaty silné úzkosti a strachu, které jsou doprovázeny panickými příznaky (např. bušení srdce, dušnost, závratě).

Sociální úzkostná porucha (sociální fobie): Strach z různých sociálních situací a interakcí.

Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD): Opakované a rušivé myšlenky (obsese) a nutkání provádět určité rituály (kompulze).

Posttraumatická stresová porucha (PTSD): Vzpomínky a flashbacky na traumatickou událost, noční můry, úzkosti, vyhýbání se podnětům souvisejícím s traumatem.

Léčba úzkostných poruch se obvykle skládá z:

Psychoterapie: KBT (kognitivně behaviorální terapie), psychodynamická terapie, expoziční terapie

Medikamentózní léčba: Antidepresiva, anxiolytika

Včasná léčba úzkostných poruch je důležitá pro prevenci komplikací jako například deprese, závislostí, psychosomatických poruch.

Úzkost je běžná lidská emoce, která se může stát patologickou, pokud zasahuje do běžného života. Existuje několik typů úzkostných poruch, které lze léčit psychoterapií a/nebo medikamentózní léčbou. Pokud máte podezření, že trpíte úzkostnou poruchou, je důležité vyhledat odbornou pomoc.

Rozdíly mezi běžnou úzkostí a úzkostnou poruchou:

Intenzita a trvání: Běžná úzkost je obvykle mírné intenzity a krátkodobá. Úzkostná porucha se projevuje intenzivnější a dlouhotrvající úzkostí (více měsíců).

Fokus úzkosti: Běžná úzkost je obvykle spojena s konkrétním stresorem. Úzkostná porucha se může objevit i bez zjevné příčiny nebo může být zaměřena na obecné obavy o budoucnost, zdraví, finance a podobně.

Zásah do života: Běžná úzkost obvykle nezasahuje výrazně do běžného života. Úzkostná porucha může způsobovat problémy v práci, ve škole, v sociálních vztazích a může zhoršovat kvalitu života.

Kontrola nad emocemi: Při běžné úzkosti obvykle dokážeme své emoce ovládat pomocí relaxačních technik a změnou chování. Při úzkostné poruše je obtížné ovládat úzkost a strach vlastní vůlí.

Jak rozlišit běžnou úzkost od úzkostné poruchy?

Pokud se u vás objevují následující příznaky, je vhodné poradit se s lékařem nebo psychologem:

Úzkost, která trvá déle než šest měsíců a zasahuje do vašeho běžného života.

Přetrvávající obavy a strach bez zjevné příčiny.

Vyhýbání se situacím, které vyvolávají úzkost.

Zhoršení spánku a problémy s koncentrací.

Úzkost je součástí našeho života. Pokud se však stává nadměrnou a paralyzující, může se jednat o úzkostnou poruchu. Je důležité umět rozlišit běžnou úzkost od úzkostné poruchy a v případě potřeby vyhledat odbornou pomoc. Léčbou lze úzkost dostat pod kontrolu a zlepšit tak kvalitu života.

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Máte-li jakékoli otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.

Úzkost

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) patří mezi nejrozšířenější a nejúčinnější psychoterapeutické metody. Informace o cílech a základních principech.

Kognitivně behaviorální terapie (KBT) patří mezi nejrozšířenější a nejúčinnější psychoterapeutické metody. Pomáhá lidem s různými psychickými problémy, jako jsou úzkosti, deprese, fobie, závislosti, poruchy příjmu potravy a mnohé další.


Základní myšlenka KBT je, že naše myšlenky, emoce a chování jsou vzájemně propojené. To, jak o věcech přemýšlíme, ovlivňuje naše pocity a následné chování. A naopak, naše chování může ovlivňovat naše myšlenky a pocity.

Cílem KBT je pomoci klientům identifikovat a změnit nefunkční myšlenkové vzorce a chování, které jim brání žít plnohodnotný život. Terapeut s klientem spolupracuje na:

Identifikaci problémů: Klient se s terapeutem baví o svých problémech a terapeut pomáhá identifikovat myšlenky a chování, které je udržují.

Naučení se nových dovedností: Terapeut učí klienta kognitivní a behaviorální techniky, které mu pomohou změnit jeho myšlení a chování.

Uplatnění těchto dovedností v praxi: Klient si s pomocí terapeuta procvičuje používání těchto technik ve skutečných životních situacích.

KBT je krátkodobá terapie, která trvá obvykle 10-20 sezení. Je to strukturovaná terapie zaměřená na řešení konkrétních problémů. KBT je založena na vědeckých poznatcích a její účinnost byla prokázána v mnoha studiích.

KBT je vhodná pro lidi různého věku a s různými psychickými problémy. Může pomoci i lidem, kteří chtějí zlepšit své mezilidské vztahy, zvládnout stres nebo se naučit efektivně zvládat své emoce.

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou obecné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoli otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.

Kognitivně behaviorální terapie

Ego je část osobnosti, která je zodpovědná za uvědomování si sebe a vlastních tužeb. Je v kontaktu s realitou a snaží se uspokojit potřeby a touhy jednotlivce.

Ego je část osobnosti, která je zodpovědná za uvědomování si sebe a vlastních tužeb. Je to ta část osobnosti, která je v kontaktu s realitou a která se snaží uspokojit potřeby a touhy jednotlivce. Ego se vyvíjí v raném dětství, kdy si dítě začíná uvědomovat samo sebe jako samostatnou bytost, a  formuje prostřednictvím interakcí dítěte s jeho rodiči a jinými lidmi v jeho životě.

Ego plní několik důležitých funkcí v lidské osobnosti. Pomáhá nám:

Rozpoznat a pochopit naše vlastní pocity a touhy.

Vytvářet a udržovat vztahy s ostatními.

Přijímat rozhodnutí a řešit problémy.

Ego může být zdravé nebo nezdravé. Zdravé ego je sebevědomé a sebeuctivé. Je schopné uspokojit potřeby a touhy jednotlivce, aniž by narušovalo potřeby a touhy ostatních. Nezdravé ego je často sebestředné a přehnaně sebevědomé. Může být agresivní nebo manipulativní.

Ego funguje v každodenním životě různými způsoby. Například:

Když vidíte, že se blíží auto, ego vám pomůže rozpoznat nebezpečí a rychle ustoupit.

Když se cítíte smutní, ego vám pomůže pochopit, proč se tak cítíte, a najít způsoby, jak se cítit lépe.

Když se snažíte rozhodnout, co budete dělat se svým volným časem, ego vám pomůže zvážit různé možnosti a vybrat si tu, která je pro vás nejlepší.

Copingové strategie jsou souborem metod a technik, které lidé používají k zvládání stresu a náročných životních situací.

Coping je mezinárodní a sdružující pojem pro zvládání zátěžových situací v lidských životech. Situace zátěže mohou být nejrůznějšího charakteru – od drobných potíží v práci, přes komplikace ve zdraví nebo sociálních vztazích, zjištění závažného onemocnění nebo v neposlední řadě všem tak známý stres. To, jak se jednotlivec postaví ke své situaci a jak ji zvládne, můžeme označit pojmem copingové/zvládací styly/strategie.

Existují různé typy copingových strategií, které se liší podle toho, kterého autora:

strategie apatie – vyznačuje se pocity beznaděje, bezmocnosti či pocity deprese,

strategie vyhýbání se – dominantní jsou pocity strachu,

strategie napadení/útoku – dominantní jsou pocity ohrožení jednotlivce,

aktivní přístupy k zátěži – aktivní přístup k zátěžové situaci ve smyslu jejího rozpoznání, naplánování činů, celkové přípravy na zvládnutí situace,

pasivní přístupy k zátěži – sem patří vyčkávání či lhostejnost,

Je důležité zmínit a také si uvědomit, že volba copingové strategie závisí na osobnosti jedince, jeho předchozích zkušenostech a zážitcích, na tom, jak odpozoroval a naučil se, jak zvládají zátěž jeho blízcí a rodina, a také na kontextu. Jiné copingové strategie používáme v rodině, jiné u přátel či v práci.

Copingové strategie jsou vědomé zvládací styly řešení problému, což znamená, že si je vybíráme a chceme je uvést v platnost. V některých případech však platí, že jednotlivci nevědí, po kterých copingových strategiích sáhnout. Ve společnosti se ukazuje, že někteří jedinci se proto při zátěžových situacích uchylují například k:

nadměrnému užívání návykových látek (alkohol, drogy, cigarety),

potlačování a popírání (pocitů, emocí ale i samotných problémů a zátěže).

Jelikož jsou výše uvedené zvládací strategie z dlouhodobého hlediska neefektivní a nefunkční, je důležité se se svým stresem a obtížemi naučit pracovat. Ve spolupráci s terapeutem nebo v podpůrné skupině to bude určitě více přínosné, než když si zapálíte za den 15 cigaret.

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Máte-li jakékoliv otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.

Copingové strategie

Agorafobie je úzkostná porucha doprovázená strachem z otevřených prostor. Informace o příznacích a léčbě.

Agorafobie je úzkostná porucha, která se projevuje strachem z otevřených prostor nebo z míst, kde se člověk nemůže snadno schovat nebo uniknout. Lidé s agorafobií se mohou bát opustit svůj domov, cestovat veřejnou dopravou nebo být v davu.

Agorafobie může mít vážný vliv na život člověka. Lidé s agorafobií se mohou vyhýbat všem situacím, které v nich vyvolávají úzkost.

Léčba agorafobie zahrnuje kombinaci léků a terapie. Léky mohou pomoci zmírnit příznaky úzkosti. Terapie může pomoci lidem s agorafobií pochopit jejich strach a naučit se jej zvládat.

Pokud máte podezření, že vy nebo někdo, koho znáte, může mít agorafobii, je důležité vyhledat odbornou pomoc. Lékař nebo psycholog vám může pomoci diagnostikovat agorafobii a určit nejvhodnější léčbu.

⎯

Důležité upozornění:
Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoliv otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.

Agorafobie

Závislost je chronické, vracející se onemocnění mozku, které se vyznačuje nutkavou potřebou užívat drogy, alkohol, nebo jiné návykové látky navzdory škodlivým následkům. Informace o příčinách a typech léčby.

Závislost je chronické onemocnění mozku, které má tendenci se vracet a které se vyznačuje nutkavou potřebou užívat drogy, alkohol, nebo jiné návykové látky, navzdory škodlivým následkům. Závislost ovlivňuje mozek a chování člověka a vede k vážným problémům v jeho životě.

Genetické faktory: Někteří lidé jsou geneticky předurčeni k závislosti.

Biologické faktory: Změny v mozku vlivem užívání návykových látek vedou k závislosti.

Psychologické faktory: Lidé s psychickými poruchami, jako je deprese nebo úzkost, jsou náchylnější k závislosti.

Sociální faktory: Sociální prostředí a tlak okolí může hrát roli v rozvoji závislosti.

Nutkavá potřeba užívat návykovou látku: Závislý člověk má silnou touhu užívat drogy, alkohol, nebo jiné návykové látky.

Ztráta kontroly: Závislý člověk nedokáže kontrolovat své užívání návykových látek.

Nárůst tolerance: vyžadování vyšších dávek, aby se dosáhl účinek původně dosažený nižším množstvím.

Postupné zanedbávání jiných zájmů ve prospěch užívání.

Pokračování v užívání navzdory škodlivým následkům: Závislý člověk užívá drogy, alkohol, nebo jiné návykové látky i přesto, že mu to ničí život.

Abstinenční příznaky: Závislý člověk má abstinenční příznaky, když přestane užívat návykovou látku.

Zdravotní problémy: Závislost může vést k vážným zdravotním problémům, jako je rakovina, srdeční choroby, epileptické záchvaty a poškození jater.

Psychické problémy: Závislost může vést k psychickým problémům, jako je deprese, úzkost, a psychóza.

Sociální problémy: Závislost může vést k problémům v práci, ve škole, a v rodinných vztazích.

Finanční problémy: Závislost může vést k finančním problémům a ztrátě majetku.

Na léčbu závislosti se používá několik typů terapie

Kognitivně behaviorální terapie (KBT): Tato terapie se zaměřuje na změnu myšlenek a chování, které vedou k závislosti.

Psychodynamická terapie: Tato terapie se zaměřuje na pochopení a řešení nevědomých konfliktů, které přispívají k závislosti.

Motivační terapie: Tato terapie se zaměřuje na zvýšení motivace klienta k léčbě a změně chování.

ksebe Terapio abeceda

Nejnovější články na blogu

Jaké jsou znaky psychického týrání a jaké jsou jeho důsledky?

Proč se objevují sebevražedné myšlenky a jak s nimi bojovat?

Jak velký vliv na nás mají sourozenecké vztahy?

Co je to gaslighting a jak poznáte, že jste jeho obětí?

Toxický vztah – jak se projevuje a jak z něj odejít?

Získejte exkluzivní nabídky a novinky

Sezení

Pečuji o sebe

Jsem firma nebo média

Legal