40 základních psychologických konceptů v kostce

40 oblíbených psychologických konceptů. Každý ve 280 znacích. Základní lidské vzorce chování, které se projevují ve všech vztazích a které zkoumáme při terapii, jak je tweetovala psycholožka a konzultantka emočního fitness Emily Anhaltová.

„Psychologie je stejně tak umění jako věda,“ napsala psycholožka Dr. Emily Anhaltová (na fotce) na svém twitterovém účtu. Dlouhé vlákno, ve kterém stručně objasnila čtyři desítky základních psychologických konceptů, sklidilo velkou pozornost a přes tisícovku retweetů.

„Zde uvádím svých 40 oblíbených psychologických konceptů tak detailně, jak to je jen ve 280 znacích možné. Jde o základní lidské vzorce chování, které se projevují ve všech vztazích a které zkoumáme při terapii,“ vysvětlila Emily.

Překlad tohoto tweetu přinášíme nejen nadšencům do psychologie, ale každému, kdo se přirozeně zajímá o to, co stojí v pozadí našeho duševního života.

Doporučujeme se také podívat na její přednášku na TEDxBoulder na téma Proč bychom všichni měli terapii vyzkoušet, avšak ta je zatím pouze v angličtině.

📊 Racionalizace: Vyhýbání se prožitku emocí na základě rozumového zdůvodňování. Racionalizátorům je příjemnější používat logiku a rozum spíše než svoji emocionalitu. O věcech jsou schopni dlouze hovořit, aniž by je skutečně prožívali. To může být výhoda, ale stejně tak i problém.

😱 Strach ze zhroucení: Nejvíce se bojíme věcí, které se nám už někdy staly, ale byly příliš bolestivé na to, abychom si je v danou chvíli vědomě prožili. Např. můj strach, že se stane něco hrozného, je vlastně strachem z opětovného střetu se špatnou zkušeností, kterou jsem si už prošla.

"V určitou chvíli jsem si při terapii uvědomila, že popírám a zlehčuji své špatné zkušenosti, protože postavit se jim čelem je příliš bolestivé. Jenomže tím, že se jim vyhýbám, jsem sama sebe připravila o poznání, že schopnost čelit těžkým věcem už dávno mám. Dojít k tomuto uvědomění mi zabralo mnoho let, okamžiků „prozření“ a měsíců integrace. Poté, co jsem se svým bolestným zkušenostem postavila čelem, jsem získala důvěru ve vlastní odolnost a sílu. Úplně to proměnilo způsob, jakým teď přemýšlím a strachuji se z budoucnosti. Tím vším chci jen říct… Nevzdávejte to. Za všemi těmi pochybnostmi a tvrdou prací na vás čekají skvělé věci, na které teď nejspíš nejste schopni ani pomyslet. Věřte, že zvládnete těžkosti překonat." – Emily Anhalt

💪 Sublimace: Jeden ze zdravějších obranných mechanismů, kdy přetavíte nějaká společensky nepřijatelná nutkání nebo tužby do společensky přijatelného chování. Např. vyventilujete svoji agresi a zlobu při lekci boxu.

💁 Vyjádření činem: Pokud nejsme schopni vyjádřit svoje potlačené myšlenky a emoce verbálně, projevujeme je někdy svým chováním. Např. přijdete pozdě na terapii nebo ji zapomenete zaplatit, namísto abyste si uvědomili a řekli terapeutovi, že vám jeho přístup nevyhovuje.

😟 Vina přeživšího: Pocit, který občas zažíváme, když přečkáme nebo se nám daří lépe než našim blízkým, kteří buďto něco nezvládli, anebo nedopadli dobře. Ve snaze zbavit se pocitu viny potom můžeme podvědomě sabotovat vlastní úspěch. Např. sami neusilujete o povýšení, protože vašeho partnera právě z práce vyhodili.

💕 Opravdová empatie: Když sami sobě dovolíme plně se vcítit do druhého, abychom mu porozuměli. Pokud něčí prožívání chápeme rozumově, ale sami nepociťujeme jeho emoce, pak nejde o empatii, ale sympatii. Pravá empatie může být velmi nepříjemná a obtížná.

🙇 Schopnost být sám: Paradoxní schopnost být sám se sebou i v přítomnosti někoho druhého. Je postupně budovaná, ne každý k ní úspěšně dospěje. Představte si dítě, které si umí pohrát samo i za přítomnosti rodičů, ve srovnání s dítětem, které musí po celou dobu bavit někdo jiný.

👥 Pravé já a nepravé já: Jako mladí si půjčujeme identitu od druhých (nepravé já). Když dostaneme svobodu zkoumání sebe sama, objevíme své pravé já a jeho nepravých částí se můžeme zbavit. Často se jich ale dál nevědomky držíme ze strachu, že druhé zklameme.

🤕 Psychosomatizace: Tělesné projevy emocionálního stavu, které se často projevují proto, že nejsme schopni věci prožívat emočně. Např: je vám na zvracení, ale ve skutečnosti máte úzkost. „Svoje chmury ukládáme ve svém těle.“

💔 Komplexní trauma: pokud se nám stane něco traumatického před tím, než máme čas, zdroje a podporu se s předešlou traumatickou zkušeností vypořádat (a děje se to neustále dokola). Toto trauma se stává časem čím dál tím obtížněji léčitelné (představte si poraněný sval, kterému se nedává žádný čas na regeneraci a je mu postupem času přidávána zátěž).

💫 Nutkavé (kompulzivní) opakování: Naše tendence dělat věci pořád dokolečka tak dlouho, dokud jim neporozumíme. Např: neustále končíte v úplně stejných vztazích a netušíte proč. Nebo vás podvědomě přitahuje pracovní prostředí, které zrcadlí vzorce interakcí ve vaší rodině.

👅 Parapraxe: Nebo také „freudovské uklouznutí“. Parapraxe je nějaký nezamýšlený čin, který se může zdát prostě jako malá nehoda nebo nevinná náhoda (např. přeřeknutí), ale ve skutečnosti je ukazatelem nepříjemné nebo potlačené pravdy, které se snažíme navenek vyhnout.

✈️ Únik ke zdraví: Obranný mechanismus, který se projevuje „náhlým uzdravením“ poté, co se v terapii zaměříte na konkrétní téma. Např.: Rozmluvili jste se o něčem bolestivém a nejednou jste se začali cítit „výrazně lépe“ a rozhodli se, že vám terapie zabrala a dál už ji nepotřebujete.

⛽ Gaslighting: Manipulativní technika při níž druhého skrze psychologické triky dovedeme k pochybnosti o jeho vlastní příčetnosti. Ve své extrémní podobě je gaslighting sociopatický, alespoň v malé míře se ho však dopouštíme skoro všichni (např. říkáme „Nemám tušení, o čem to mluvíš“, a přitom to víme velmi dobře).

👪 Dost dobrý rodič: „Dokonalý rodič” nepřipraví své dítě na nedokonalý svět. „Dost dobrý rodič“ naplňuje potřeby svého dítěte natolik, aby se cítilo v bezpečí, ale ne tak moc nebo často, aby se nenaučilo samo přizpůsobovat nepříznivým životním podmínkám.

🐛 Autoplastická vs. aloplastická adaptace: Přizpůsobování sebe sama prostředí, které nás obklopuje, (meditujeme pro lepší zvládání stresu) vs. přizpůsobování svého prostředí tak, aby vyhovovalo našim potřebám (vybereme si práci, která odpovídá našemu pracovnímu stylu a není pro nás stresující).

🙃 Reakční formace: Obranný mechanismus, při kterém se bojíme, že naše skutečné pocity nebo přání nejsou přijatelné. Snažíme se pak sami sebe nebo okolí přesvědčit, že cítíme opačně, než tomu ve skutečnosti je, často i velmi přehnaným způsobem.

🙈 Bastion (opevnění): Když terapeut není schopen vidět nezdravou dynamiku s klientem, protože mu příliš záleží na tom, aby sezení pokračovala. Např. klient je příliš zdvořilý, protože se tím snaží vyhnout konfrontaci s vlastním naštváním na terapeuta (viz. reakční formace) a terapeut si to neuvědomuje.

🖼️ Rámec: Cokoliv, co vytváří důvěryhodnou strukturu terapie. Např. přesný začátek i konec, konání ve stejné místnosti každý týden… Pokud můžeme důvěřovat tomuto stabilnímu rámci, je pro nás pak snazší nechat se na terapii „rozebrat“ a dotknout se i neuspořádaných, zato důležitých částí svého nitra.

😖 Bezejmenná hrůza: Tíživý pocit prázdnoty a nepochopitelné úzkosti, který často pociťujeme jako děti (protože ještě nerozumíme okolnímu světu), ale kterému čelíme opakovaně v průběhu celého života.

💤 Manifestní vs. latentní obsah snů: Doslovný předmět našeho snění vs. hlubší význam, který symbolizuje. Např. zdá se nám o motorce (manifestní obsah), která zosobňuje vaši touhu po úniku (latentní obsah).

👏 Zdravý narcisismus: Narcismus má špatnou pověst, ale každý ho alespoň trošku potřebujeme. Zdravý narcisismus je víra v sebe sama a zároveň schopnost mít radost z úspěchů druhých. Děti, u nichž není sebedůvěra podporována, později v životě často hledají uznání nezdravými způsoby.

😡 Extrémní závist: Závist vedoucí až ke snaze zničit něco, po čem toužíme, ale má to někdo jiný. Ne proto, že bychom mu to nepřáli, ale protože nás to konfrontuje s vlastními pocity absence dané věci.

👀 Rovnoměrně rozložená pozornost: Postoj terapeuta, který při naslouchání vyprávění klienta cíleně nezaměřuje pozornost na nic konkrétního. Předchází to ukvapeným závěrům a možným překvapením ohledně toho, co je vlastně důležité.

⚡ Omnipotentní fantazie: Přesvědčení (které je ale v jádru spíše přáním), že máme nad něčím více kontroly než ve skutečnosti. Např. přesvědčení, že můžeme své blízké ochránit před bolestí nebo že když se o ně budeme dost strachovat, nic se jim nestane.

"Při zkoumání úzkosti s mými klienty (i sama u sebe) často vypluje na povrch hluboké a silné přesvědčení, že samotné strachování může špatným věcem zabránit. Proto se své úzkosti a trápení držíme, třebaže bychom se jich chtěli zbavit. Bojíme se, že bez nich se všechny naše obavy naplní. K tomu, aby se nám ulevilo, proto musíme mít vůli tuto iluzi vypustit a přijmout, že toho máme pod kontrolou nejspíš méně, než bychom chtěli." – Emily Anhalt

🐻 Přechodný objekt: Věc, která reprezentuje rodiče a umožní dítěti přejít z naprosté závislosti na nich do částečné nezávislosti. Např. plyšový medvídek nebo oblíbená přikrývka. Dospělí je mohou mít také. Např. dopis nebo dárek od milované osoby, který nám dodává pocit její blízkosti, i když s námi není.

💬 Volná asociace: Terapeutická technika, při níž necháváme volný průběh myšlenkám, jež se nám zrovna honí hlavou, bez jakékoliv cenzury. Vaše slova nemusí být souvislá nebo „relevantní“. To umožní dotknout se hlubšího podvědomého obsahu a objevit v něm nečekané myšlenky.

🎭 Oddělování emocí: Ukládání všech pozitivních emocí na jedno místo a těch negativních na jiné, protože držet obojí najednou je moc náročné. Např. tendence být naštvaný jen na jednoho rodiče a pořád odpouštět tomu druhému, přestože ani jeden z nich není až tak hrozný ani dokonalý.

⚖️ Depresivní pozice: Dochází k ní, když přestaneme oddělovat (viz předchozí bod) a přijmeme fakt, že nic není pouze dobré ani pouze špatné. Říká se tomu depresivní pozice, protože je to prostě depresivní! Obsáhnout obojí vyžaduje vyzrálost a soucit.

„Kéž by existovali zlí lidé, kteří se někde zákeřně dopouštějí zvěrstev, a stačilo by je pouze izolovat od nás a zničit. Čára, jež dělí dobro od zla, protíná srdce každého člověka. A kdo zničí kousek vlastního srdce?“ – Aleksandr Solženicyn

⚗️ Testování reality: Proces pomáhající člověku odlišit myšlenky, pocity a strachy od objektivní reality. Např. když klient tvrdí, že ho všichni nesnášejí, terapeut se pokusí upozornit na vnější důkazy, které dokládají opak.

💭 Denní snění: Slouží k tomu, abychom si uvědomili nějakou touhu. Terapeut, který mu věnuje během sezení pozornost, získá důležité informace o tom, co se odehrává při sezení, jako podklad pro něj i pro klienta.

🔧 Opravná zkušenost: Známá situace, která ale skončí s pozitivnějším výsledkem než v minulosti, a tím přepne naše vnímání sebe sama. Např. učitel, který zadá roztěkanému žákovi zajímavý projekt místo toho, aby ho potrestal, může zvýšit akademické sebevědomí takového dítěte.

🎬 Ztvárnění: Když si klient něco, čemu se snaží porozumět, přenese v podobě jednání do sezení s terapeutem. Např. klient si zahrává s myšlenkou, že opustí svého partnera, a najednou cítí nutnost přestat chodit i na terapii.

🗻 Id, Ego a Superego: Tři části naší psyché popsané Freudem. Id ztělesňuje naše primitivní pudy a touhy (já chci). Superego je středem naší morálky (měl/a bych) a Ego („já“) bilancuje mezi těmito dvěma částmi tak, abychom mohli společensky fungovat (já jsem).

🙅 Ego-syntonní vs. ego-dystonní: Pudy nebo myšlenky, které jsou pro nás přijatelné a zároveň slučitelné s našimi hodnotami vs. chování, které vnímáme jako zneklidňující, nepřijatelné nebo nekonzistentní s tím, jak o sobě přemýšlíme.

💡 Psychický determinismus: Představa, že nic v naší mysli není náhodné nebo zcela svévolné, ale že všechny psychologické události mají svoji příčinu a význam a můžeme jim porozumět v kontextu událostí, které jim předcházely. Opak přesvědčení, že „někdy je cigareta prostě jen cigareta“.

♻️ Přenos (transference): Velmi běžný proces v terapii, kdy klient nevědomky přenáší svoje pocity ohledně lidí ve svém životě přímo na terapeuta. Toho může terapeut využít k porozumění klientovým vztahům. Např. klient, který má rodiče, kteří ho odsuzují, předpokládá, že ho odsoudí i terapeut.

💦 Erotický přenos: Běžný druh přenosu (viz výše) kdy klient pociťuje romantické nebo erotické emoce vůči terapeutovi. Tyto mnohovrstevné a symbolické pocity se pak mohou rozebrat a vést k pochopení různých oblastí klientova života.

📽️ Projekce: Častý nevědomý obranný mechanismus, kdy osobnostní rysy, které sami u sebe považujeme za nepřijatelné, dosazujeme druhým, abychom se vyhnuli konfrontaci s nimi. Např. člověk, který podvádí svého partnera, začne být paranoidní, že naopak partner podvádí jeho.

🆔 Projektivní identifikace: Další stupeň projekce, při němž nevědomky bereme projektované emoce za své. Např. jste naštvaní, ale nechcete si to přiznat. A tak si podvědomě najdete způsob, jak naštvat druhou osobu. Ta zloba je vaše, ale vy tu osobu přesvědčíte, že je její.

„Lidská duše je překrásná a zároveň nekonečně spletitá.

Zkuste si však představit svět, ve kterém jsme od malička vedeni a podporování přemýšlet o svých myšlenkách a prožívat vlastní pocity, třeba i ty ne zcela uspořádané.

To by mohlo změnit naprosto všechno.

Tak snad jednou…“

Zaujal Vás tento článek orientovaný na psychologické téma? Můžete se podívat na další, dostupné na našem blogu. Například Jak fungujeme ve vztazích a proč na tom záleží.