„Neboj se.“ Co je to vlastně strach?

„Neboj se,“ slyšíte, když se jako děti vydáváte na noční bojovku, i když v dospělosti objímáte syna mířícího na cesty.

Tahle rada vám ale nejspíš nikdy nepomohla.

Co je to vlastně strach a jak může s obavami pomoci psychoterapie?

Je normální mít strach o svůj život a životy těch, které máme nejraději, obávat se nemocí a preventivně se před nimi chránit, zpanikařit v krizové situaci, s níž jsme se dosud nesetkali, nebo mít stažené hrdlo, když v noci slyšíme podezřelé zvuky a jsme zrovna sami.

Není neobvyklé, když nás přepadnou úzkostné myšlenky, které ne a ne zahnat, i když k nim není důvod. Někdy se nám hůř dýchá, ač nemáme kašel, ani jsme právě nevyšli do pátého patra bez výtahu. Občas se zpocení budíme ze spánku s nepříjemnými pocity, s mrazivou předtuchou a nemůžeme znovu usnout. Projevů úzkostí a obav je mnoho, často zdánlivě s aktuálním stavem nesouvisejících, a stejně tolik je i spouštěčů, jež nás do nich uvrhnou.

Strach je velmi moudrý nástroj, který nám evoluce nadělila, aby nás chránila před riskantním chováním, protože bez něj bychom dlouho nepřežili. Skákat z mrakodrapu jen tak, vběhnout si do rušné silnice plné aut s úsměvem na tváři, přelézt v ZOO plot a jít si pohladit lva nebo se vrhnout do rozbouřeného moře a bezstarostně plavat co nejdál od břehu jsou jen příklady činností, které neděláme, protože nám v tom brání strach a přirozená zodpovědnost za vlastní život, jediný a nejcennější. Pokud však v relativním klidu a bezpečí, kdy se toho moc neděje, a přesto nejsme schopni se uvolnit a žijeme v neustálém napětí, nemůžeme spát ani normálně jíst, vyjít z domu a užít si pěkný den, nejedná se o dílo moudré přírody a naši ochranu. Ba naopak, jde o stav, jehož dlouhodobé působení nás ohrožuje na tělesném i duševním zdraví a negativně se podepisuje i na našich vztazích.

Jak mě ale můj terapeut uklidní? Pohladí mě a řekne, že je všechno v pořádku? Zajistí mi naprosté bezpečí a zaručí, že se mi nic nestane? ...Asi už víte, že odpověď zní „ne.“

V terapii se nedějí zázraky a jejím působením se na světě nepřestane válčit, nevymýtí se nemoci a nesníží se počet dopravních nehod ani spadlých letadel. Umí ale:

• postupně měnit naše myšlenkové nastavení a nasměrovat soustředění k pozitivním věcem,
• ukázat nám krásu bytí v přítomném okamžiku, abychom se oprostili od bolestivé minulosti a nejisté budoucnosti,
• naučit nás rozpoznat spouštěče našich úzkostí, obav a paniky, abychom jejich atakám mohli včas zamezit,
• dovést nás k osvojení relaxačních technik, které uplatníme pokaždé, když už se nás strach zmocní.

Ať už jsou naši vnitřní běsi způsobeni čímkoliv, ať se objevili následkem prodělaného traumatu, nebo jsou jejich kořeny nejasné, dobrou zprávou je, že nemusejí být celoživotním prokletím. Úzkostné poruchy jsou naopak velmi dobře léčitelné, a to často i bez medikace. Správně vedená terapie je v osvobozování pacientů od těchto potíží velice úspěšná a většina z nich se již po několika málo sezeních cítí o mnoho lépe.