Spousta lidí si chybně myslí, že potrat je něco neobvyklého, možná dokonce vzácného. Není zvykem o těchto věcech veřejně mluvit, takže lidé často nemají reálnou představu, jak často se dějí. Podle lékařských statistik však potratem končí 10 až 15 % všech zjištěných těhotenství.
Často bývá přehlíženo, že lidé po ztrátě těhotenství si mohou procházet obdobím intenzivního zármutku, podobně jako po odchodu někoho blízkého. V tomto náročném období na ně může dolehnout i deprese. A schválně píšeme lidé, protože potrat může být velkou ranou i pro partnera či partnerku těhotné ženy, obzvlášť pokud je těhotenství dlouho plánované, nebo si dítě dlouhodobě přejeme a počít se nedaří.
Deprese kteréhokoliv z partnerů samozřejmě další otěhotnění úplně nepodporuje, a může mít nepříjemné následky i na další aspekty našeho života - dobrou zprávou však je, že stav deprese se dá účinně léčit. Nejprve je ovšem třeba správně rozpoznat příznaky.
Deprese je poměrně široký pojem. Projevuje se celou řadou různých symptomů, nezávisle na tom, co konkrétně ji vyvolalo. U lidí, kteří si prošli ztrátou těhotenství, se však některé z nich mohou projevovat naprosto konkrétně. Čeho všeho je dobré si všímat, pokud se obáváte, že se potýkáte s depresí po potratu?
Při depresivních stavech jsou typické pocity smutku až beznaděje. Je naprosto přirozené, pokud po potratu cítíte smutek. Nejspíš jste se na nový život už upnuli a vůbec nezáleží na tom, v jakém týdnu těhotenství skončilo. Hledět vstříc budoucnosti jste mohli začít hned po jeho zjištění a najednou jste o všechny své plány a naděje přišli, což vás může zaplavit hlubokým smutkem. Ten se pak může, ale nemusí projevit častým pláčem.
Jedním z hlavních příznaků deprese je apatie - ztráta schopnosti prožívat kladné emoce (odborně nazývaná také anhedonie). Věci, které vám dříve dělaly radost a potěšení, najednou nemají žádný efekt. Třebaže vás v práci povýší, svůj úspěch si nedokážete užít. Nemáte chuť trávit čas s přáteli. Možná jste upustili od aktivit, které jste dříve měli rádi, nebo se vyhýbáte společenským událostem, u kterých jste nikdy nemohli chybět. Je to proto, že vaše tělo se vás snaží chránit od prožívání negativních emocí a s nimi se nutně musí zbavit i prožívání i těch pozitivních.
Problémy se spaním jsou klasickou známkou deprese. Můžete mít problém usnout, nebo naopak vydržet vzhůru. Je ale třeba podotknout, že problémy se spaním mohou souviset i s fyziologickými změnami, které se po ztrátě těhotenství odehrávají v těle, takže samy o sobě bez dalších příznaků nemusí signalizovat depresi.
Pokud pociťujete problémy s udržením pozornosti u běžných činností, může to být další z příznaků deprese. Můžete pro vás být náročné dokončit úkoly, které vyžadují plné soustředění. Snadno přehlížíte drobné detaily a často se cítíte úplně mimo a jakoby odpojeni od svého života? Berte to jako varovný signál.
Deprese může mít vliv i na váš apetit. Můžete se cítit neustále hladoví a mít zvýšenou potřebu jíst. Nebo naopak – a to mnohem častěji – můžete začít trpět nechutenstvím. Pokud zcela ztrácíte zájem o jídlo a zanedbávate pravidelný jídelníček, ačkoliv jste dříve podobné problémy nezažívali, může se jednat o projev deprese.
Truchlení samo o sobě není to samé jako deprese. Je to přirozený proces, který nám pomáhá postupně se vyrovnat se ztrátou a připravit se na další fázi našeho života. Naopak deprese přirozená není a nepřináší nám žádný prospěch. Pokud sami sobě nedáme dostatek času a prostoru srovnat se s obtížnou situací nějakým pro nás účinným způsobem, může zármutek postupně přerůst v depresi.
To může být velmi náročné, zvláště pokud kolem sebe nemáte dostatečnou oporu. Vaši blízcí nemusí chápat, že potřebujete prostor pro truchlení. Neví, jak situaci vnitřně prožíváte a jak moc vás to může bolet. I když to s vámi myslí dobře, jejich pohled na situaci může být úplně mimo. Máte plné právo cítit zármutek. Prošli jste si skutečnou ztrátou. Zde uvádíme různé pocity, které vás mohou přepadat.
Uvědomujete si, že není cesty zpět a už nic nemůže být stejné jako před potratem. To nejlepší, co s aktuální emocionální bouří můžete udělat, je identifikovat různé pocity a přijmout je jako součást překonávání situace.
Na samotném začátku pro vás může být obtížné uvěřit, že už opravdu nejste těhotná. Neustále přemítáte o tom, zda se lékař nemohl zmýlit. Toto popírání obvykle trvá pouze pár dnů, ale někdo si jím může procházet podstatně déle, a někoho se nemusí týkat vůbec.
Můžete pociťovat příval protichůdných emocí ještě týdny i měsíce po ztrátě. Opět je třeba zmínit, že výkyvy nálad mohou souviset s hormonálními změnami, které se přirozeně dějí v těle po potratu a mohou nás ovlivňovat i několik dalších měsíců. Hormony mohou zesilovat intenzitu emocí a způsobovat časté proměny nálad, takže se můžete cítit doslova jako na horské dráze.
Osoby, které si prošly potratem, mají často sklon k sebeobviňování. Můžete vinit samu sebe a přemýšlet o tom, jestli jste něco nemohla dělat jinak, abyste potratu předešla. Takový způsob přemýšlení o vlastní vině je obvykle zcela bezdůvodný. Je velmi pravděpodobné, že problém nebyl v něčem, co jste udělala nebo neudělala. Pocity přehnané viny jsou známkou deprese, sebeobviňováním sami sobě rozhodně nijak neprospějete. To samé platí pro partnery. Pocity viny je potřeba zpracovat, jinak vás dokážou úplně pohltit.
Hněv je pro mnoho lidí součástí přirozeného zármutku po potratu a je může být zaměřený různými směry. Můžete se cítit naštvaní sami na sebe, na svého partnera nebo na lékaře. Můžete být přesvědčení, že někdo neudělal, co měl, aby potratu zabránil. Nebo můžete být naštvaní na lidi kolem, že s vámi dostatečně nesoucítí a neví, jak vás správně utěšit. Vaše zlost může být namířena k nějaké vyšší moci nebo celému vesmíru. Najednou vám svět může připadat neskutečně krutý a nespravedlivý.
Dříve nebo později byste měli dojít do bodu, kdy si připustíte, že se ztráta skutečně stala. To neznamená, že své trápení najednou úplně vypustíte z hlavy a na potrat a dítě, které jste čekali, zapomenete. Stejně tak to neznamená, že vás už nikdy více nepřepadnou pocity smutku vztahující se k této události. Jde o uvědomění si, že i přes takovou ztrátu váš život pokračuje dál a je třeba se přizpůsobit nové situaci. Najednou se budete cítit připraveni začít se soustředit i na jiné věci, prožívat znovu radost a žít si svůj život takový, jaký v tuto chvíli je – aniž byste tuto významnou ztrátu ze svého života navždy vymazali.
Zpočátku vám může připadat, že vám není pomoci, a cítit se beznadějně, obzvláště pokud vás ovládla deprese. Nemusíte však žít celý zbytek života v naprosté mizérii. Je toho hodně, co pro sebe můžete dělat – ať už sami, nebo s pomocí terapeuta.
Je několik důležitých věcí, které vám mohou pomoci vypořádat se s depresí po ztrátě těhotenství svépomocí.
Máte na to plné právo a truchlení je potřebné. Pokud budete svou bolest za každou cenu tlumit a nedovolíte si ji prožít, můžete si dlouhodobě ještě více ublížit.
Povídejte si s blízkými přáteli nebo rodinou o tom, co cítíte a čím si procházíte. Zkuste najít ve svém okolí takové lidi, kteří vám dokážou být oporou.
Příznaky deprese se mohou zhoršovat, pokud nebudete mít dostatečný příjem zdravé stravy, adekvátní množství spánku a pohybu. Možná, že na cvičení a udržování zdravých návyků nemáte ani pomyšlení po tom, čím jste si právě prošli. Myslete na to, že vaše tělesné zdraví ovlivňuje i vaší psychickou kondici. To neznamená, že máte najednou veškerou pozornost upnout na cvičení, začít držet dietu a zcela se tím vyčerpat - hledejte rovnováhu. Tím, že se budete za každou cenu snažit mít pod úplnou kontrolou jiný aspekt svého života, už nedokážete svůj potrat zvrátit, můžete si ale více ublížit.
Pro mnoho lidí může být prospěšné promluvit si o potratu a čímkoliv, co s ním souvisí, s terapeutem. Ten vám může poskytnout nedocenitelnou emocionální podporu. Zkušení terapeuti umějí pozorně naslouchat, aniž by vás soudili, a nabídnou vám příležitost mluvit o bolestivých záležitostech, o kterých vám nemusí být příjemné hovořit s jinými lidmi. Podpoří vás, abyste sami sobě dali svolení truchlit takovým způsobem, jak potřebujete. Narozdíl od vašich nejbližších se jeho samotná ztráta osobně netýká, takže může být opravdu jen to, co v danou chvíli potřebujete vy.
Psychoterapeut vám zároveň může poskytnout edukaci týkající se záležitostí, kterými si procházíte, včetně zármutku a deprese. Někoho může hodně uklidnit vědomí, že v dané situaci není sám, a že jeho pocity jsou “normální”, oprávněné a hlavně můžou pominout.
Co je ale asi nejdůležitější je to, že psychoterapeut vám pomůže utřídit si smíšené pocity které kolem ztráty miminka můžete mít. Provede vás zkušeně celým procesem truchlení a pomůže vám vyrovnat se s jeho různými aspekty od tělesných a emocionálních dopadů, až po vlivy na váš sociální a duchovní život.
Potratům, neplodnosti nebo poporodním depresím se věnuje například Hedvika Puškášová, Michaela Adamová nebo Michaela Šťastná.