Hranice ve vztazích

Jsou hranice v přátelských a partnerských vztazích potřebné a důležité? Mohou nám v něčem pomáhat? Pokud ano, jakým způsobem? A jak je správně nastavit?

Člověk je bytost společenská a potřebuje mít kolem sebe smysluplné a zdravé vztahy. Jak však být ve vztahu s druhými lidmi a neztratit sebe sama? Ve vztahu dvou lidí je velmi důležité si hranice uvědomovat a projevovat. Uvědomit si je, začít je vytvářet a nebát se je projevit je určitý druh umění. Umění, které se rozhodně dá naučit.

Hranice potřebujeme.

K prvním krokům patří vůbec samotné uvědomění si, že hranice potřebujeme. Toto uvědomění bývá nejintenzivnější v okamžiku, kdy bývají naše hranice posouvány, ztrácíme je nebo pociťujeme, že je v nějakém vztahu dokonce už vůbec nemáme. Začínáme tak vnímat určité nepohodlí, mnohdy lítost nebo až vztek. Mohou se objevovat i pocity ohrožení.

Začněte u sebe.

Nastavení hranic je daleko víc o nás samotných než o jiných lidech. Chceme vlastně ovlivnit vnější svět. Začít však musíme u sebe, ve svém vnitřním světě. Musíme si uvědomit, co je pro nás ještě v pořádku a co už ne. Je pro nás například v pořádku kvůli někomu změnit svoje původní plány, nebo je dokonce zrušit? Je potřeba uvědomit si jakousi pomyslnou hranu, co je už za ní a co nám nevyhovuje.

Věřte intuici.

Jak poznám, že mi něco nevyhovuje, že je to za tou “hranou"? Nápomocné nám může být sledování našich pocitů a vnímání vlastního těla, které mohou být dobrým indikátorem a rádcem, co je pro nás ještě v pořádku a co už nikoliv. Pokud se při tom, když děláme něco pro ostatní, cítíme nepříjemně, nejsme už za hranou?

Tvořte hranice.

Máme právo si vytvořit svoje osobní hranice. Je to v naprostém pořádku. Dokonce je to pro nás dobré, zdravé a důležité. Lidé, kteří mají problém s vytvořením svých osobních hranic, mívají někde ve svém nitru pocit, že to udělat nemohou, že na to nemají právo. Že nemají takovou hodnotu jako ostatní, a tudíž jim to nepřísluší. Ať už tento pocit vznikl kdekoliv v naší minulosti, je důležité si připustit, že svoji hodnotu máme! A je důležité rozlišovat “co musíme” a “co chceme a potřebujeme”.

Co vlastně potřebujeme?

Naše vlastní potřeby jsou stejně důležité jako potřeby druhých. Pokud jsme delší dobu plnili přání jiných lidí, můžeme mít nižší vnímavost k potřebám vlastním. Není nutné uspokojovat ostatní na svůj vlastní úkor. Zkusme si naslouchat a vnímat se.

Hranice také mohou být nastaveny k různým lidem různě. Pokud se v nějakém vztahu cítíme dobře a bezpečně, možná není nutné hranice upravovat. Mohu mít tento vztah takto nastavený a hranice mohou být široké. Naopak vztahy, kdy druhá osoba má tendenci hranice neustále překračovat a posouvat, bývají pro nás tou největší výzvou.

Self care.

Všímavost k sobě sama a péče o sebe nám může velmi pomoci i s nastavováním hranic. Jakým způsobem? Když věnuji péči sama sobě, vnímám svoji hodnotu a dávám si prostor, který potřebuji. Tím zcela přirozeně vzniká nový druh vztahu k sobě sama. Vztah pečující a všímavý.

Naučte se říkat NE.

Umění říkat NE je dovednost jako každá jiná. Měli bychom být schopni v situacích, které nám nejsou příjemné, říkat NE, a to mnoha různými způsoby nebo s obměnami, například: “toto mi není příjemné, s tímto nesouhlasím, toto pro mě není v pořádku, ne děkuji, není to v mých silách, já to tak necítím.” A není nutné podávat k tomu další vysvětlení. Říká se, že v jednoduchosti je krása a při vymezování hranic to platí dvojnásobně. Odpovídat jednoduchou krátkou a výstižnou větou bez dalšího vysvětlování vůbec neznamená, že jsme nezdvořilí. Je potřeba si uvědomit, že se nemusíme obhajovat.

Nastavování hranic vyžaduje určitou odvahu a sebevědomí. Je to nikdy nekončící proces, během nějž si neustále připomínáme, že máme svoji cenu a právo ji promítat do svých hranic. Zasloužíme si zdravé vztahy a a nemusíme se nechat vmanipulovat do záležitostí, kterých nechceme být součástí. Jak už jste někde určitě slyšeli - poslouchejte svůj instinkt.

Přejeme hodně síly a odvahy při nastavování hranic 💛