Truchlení nad ztrátou blízkého člověka je velmi těžkým životním obdobím a lidé v blízkém kruhu pozůstalého často neví, jak mu pomoci. Zármutek si sice v konečném důsledku musí prožít každý sám, ale v mnohém můžeme být nápomocní a ulehčit truchlícímu v emocionální i praktické rovině. Své zkušenosti s tímto tématem s vámi sdílí terapeutka Hana Pucherová.
Podívejme se nejdříve na pět fází smutku. Ty vám pomohou odhadnout, v jakém psychickém rozpoložení se truchlící zrovna nachází. První fází smutku je popírání. Člověk se jednoduše nemůže smířit se situací, že jeho blízký odešel. Je to určitá forma obranné reakce, během níž truchlící odmítá uvěřit faktu, že tady milovaná osoba již není. Druhou fází je hněv, který může být spojený až s určitou agresí a také výčitkami. Pro toto období bývá také typické hledání viníka a pocit nespravedlnosti celého světa. V další fází přichází pocit viny a vyjednávání.
Objevují se otázky proč se to stalo a proč právě tento člověk musel odejít. Lítost se často prolíná s obviňováním, nenávistí a pocitem beznaděje.
Později nastupuje smutek, deprese, lítost, a především pocit bezmoci. Truchlícímu dochází, že věci nelze vrátit zpět. V tomto období začíná brát věci tak, jak jsou a přichází uvědomění, že to nelze změnit. V poslední fázi přichází pocit smíření a s ním i úleva. Člověk je konečně schopen podívat se do budoucnosti a začít hledat nové způsoby, jak pokračovat ve svém životě.
Nabídněte truchlícímu o svém smutku mluvit a dejte mu možnost sám se k tomu rozhodnout. Vypovídat se ze svých emocí a prožitku smutku, může mít velký léčebný potenciál. Pomoc nabídněte, ale pokud truchlící odmítne, respektujte to.
Ujistěte truchlícího, že jste tu kdykoliv pro něj, pokud se vám s čímkoliv bude chtít svěřit. Vznikne tím prostor, ve kterém bude případně možné sdílet emoce, pocity a myšlenky. Je pravděpodobné, že i když truchlící nejdříve vaši nabídku odmítne, vzpomene si na ni později, až bude o svých pocitech schopný mluvit a zavolá vám.
Můžete s truchlícím sdílet svoje vlastní zkušenosti a zážitky, které jste sami prožili nebo slyšeli od někoho známého. Můžete s ním také sdílet to, co pomohlo překonat jinou těžkou chvíli vám a zeptat se truchlícího, co si myslí, že by v této chvíli mohlo nejvíce pomoci jemu. Přinesete mu tímto citlivým přístupem naději, že je možné se se ztrátou blízkého vyrovnat.
Říká se, že čas je nejlepší lékař a zahojí všechny rány. To platí také v případě ztráty blízkého člověka, ale každý na hojení emocionálních ran potřebuje různě dlouhou dobu. Ta se nedá předem předpovědět a proto je potřeba dopřát truchlícímu tolik času, kolik potřebuje. Nesnažte se jeho truchlení jakkoliv urychlit a buďte trpěliví.
V tomto období je zcela přirozené, že truchlící může ztrácet kontrolu nad praktickými úkony jako jsou třeba platby účtů a nad domácími povinnostmi jako je vaření, úklid a nákupy. Truchlícímu v jeho nelehké situaci pomůžete i malou laskavostí, uvařte mu jednoduchý oběd, nakupte to nejdůležitější, nabídněte kávu.
Neobávejte se mluvit o sobě a běžných věcech, které právě prožíváte. Příběhy z vašeho všedního života mohou zásadně přispět k návratu truchlícího do běžného života. Zapojí se mentálně do toho, co právě řešíte, a to mu pomůže k uvědomění, že “život jde dál”. Neobávejte se ani vtipných historek, když je odvyprávíte citlivě, mohou truchlícímu dokonce vykouzlit úsměv na tváři.
Pokud i přes všechny vaše snahy vycítíte, že truchlící chce ještě zůstat ve svém smutku, respektujte to. Nikdo nedokáže odhadnout, jak dlouho by měl smutek trvat a každý potřebuje svůj čas. Bolest druhého člověka můžeme jen pochopit a respektovat, protože jen on sám přirozeně pozná, kdy je pro něj ten správný čas. Pak se opět začne více zajímat o vnější svět a postupně svůj smutek ukončí.
Truchlícímu může emocionálně ulehčit také odborná pomoc. Zkuste mu citlivě doporučit terapeutické sezení, které může absolvovat snadno a z bezpečí domova.