Jak pracovat se svými emocemi

Emoce jsou nezbytnou součástí naší osobnosti a nelze je odstřihnout od našeho bytí, ale můžeme je vhodným způsobem kultivovat.

Znáte ten pocit, když se dostanete pod tlak a všechno kolem se spikne proti vám? Například se chystáte na důležitou schůzku. Jste zodpovědní, proto plánujete 30minutovou časovou rezervu. Na cestě se ovšem začnou dít nepředvídatelné okolnosti. Potkáte traktor s rychlostí 20 km/hod, poté uhýbáte sanitce, a aby to nebylo málo, uvíznete v koloně, protože před vámi je dopravní nehoda. Plánovaná rezerva je pryč a s ní i vaše trpělivost. Emoce projíždí celým tělem a v mysli se rojí zoufalá slova, která nahlas i říkáte: „proč nejedou…, nestihnu to…, můžu to rovnou zabalit…“ Pozvolna přichází únos do nekontrolovatelné bouře emocí.

Pokud o této situaci pouze čteme, napadá nás několik možností. Z perspektivy nezúčastněného čtenáře reaguje náš mozek racionálně, zato v reálných emočně vypjatých situacích tento nadhled ztrácíme. Emoce jsou rychlejší než myšlení, a proto přicházejí občas jako tsunami. Neznamená to však, že by emoce nebyly důležité. Naopak, poskytují nám důležité signály v interakci s okolím. Hněv třeba zvyšuje průtok krve, což nám umožní útěk, či boj, nebo také pocit nekonečné energie a uspokojení, který přichází se štěstím a láskou. Odkaz evoluce se nám projevuje v emocích po celém těle svíráním, prokrvením, vyplavením hormonů, kolísáním sil, útlumem, neklidem a mnoha dalšími signály. Emoce jsou nezbytnou součástí naší osobnosti a nelze je odstřihnout od našeho bytí, ale můžeme je vhodným způsobem kultivovat.

Nejste na začátku

Zkuste si vybavit náročnou situaci zvládnutou minimálně průměrně a popřemýšlejte, co vám v daný moment pomohlo. Možná to bylo naslouchání, dýchání, prostor, argumentace či něco úplně jiného. Život vás vybavil zkušenostmi, proto nezačínáte od nuly. Malá revize vám pomůže položit základní kameny.

Víte, co cítíte

Důležité je naučit se správně rozeznat, co cítíte, a pojmenovat si své aktuální prožívání, než se vymkne kontrole. Co neznáte, nemůžete ovládnout. Jinými slovy: je třeba poznat, co se s vámi děje, a včas a správně si to uvědomit. Je to strach, radost, nebo nejistota? Rozlišení emocí pomůže vyvinout správnou reakci, případně ji zmírnit, čímž se stáváte čitelnější pro druhé i sami pro sebe; naopak zatajování emocí často vyvolává ve vašem okolí nedůvěru. Uveďme si to na praktickém příkladu: otevřené pojmenování nejistoty na pohovoru napomáhá pochopení u protější strany, zatímco kdyby tato informace zůstala zahalená nuceným úsměvem, mohl by takový nesoulad vnést do vzájemné komunikace pochybnosti. Upřímnost v emocích zajišťuje rovnováhu ve vztahu k dalším osobám. Ale i u této schopnosti je potřeba si uvědomit pravidlo přiměřenosti, komu a jak moc se otevíráme. Není vhodné každému na potkání sdělovat naše smutky a radosti.

Právo na rozhodnutí

Uvědomte si, že se vždy můžete rozhodnout, jak se zachováte. Jedna situace má několik pohledů a každý z nich se pojí s jinou reakcí. Naše pocity nejsou zodpovědné za to, co se nám děje; důležitější je význam, jaký dané situaci přiřadíme. Zkuste si zaexperimentovat a vyzkoušet to nyní trochu jinak. Vždy se můžete vrátit k automatické reakci. K tomuto experimentu vám pomůže malé cvičení. Vyberte si nějaký vypjatý moment ve své minulost a zkuste si jej zpětně vyhodnotit. Co na něm bylo užitečné? Co by bylo dobré udělat příště jinak? Až se takový moment jednou objeví znovu, berte jej jako trenažér. Pokud se vám nepodaří zachovat se dle vašich představ, nezoufejte a vzpomeňte si na podpůrná slova psycholožky Clarksonové: „Neexistuje nezdar; je buď úspěch, nebo zkušenost, která nás poučí.“

Malé zastavení

Pokud víme, co v určitých situacích cítíme a jak na ně reagujeme, můžeme to změnit. I když zastavit příliv emocí není vždy jednoduché, máme možnost vyjednat racionálnímu mozku více prostoru, například hlubokým nádechem a výdechem. Pokud to nestačí, zkuste se naučit jednoduchou metodu, nejlépe předem v klidovém režimu: Nadechněte se zhluboka nosem, zadržte dech, napočítejte v duchu do pěti a vydechněte ústy. Pozorujte, jak dech proudí z těla ven, klesá hrudník a ramena. Cvičení opakujte dle uvážení. Až přijde krizová situace, budete mít další nástroj na zpomalení emoční reakce.

A nyní opět k úvodnímu příběhu. Tato událost nebyla smyšlená, jen měla jiný průběh. Okolnosti byly stejné, pouze zvolená reakce byla odlišná. Paní A. stála v koloně a vnímala, jak ji zaplavují emoce. Vzhledem k tomu, že už na sobě nějakou dobu pracuje, naskočila jí v hlavě myšlenka: „Emoce!“. Automatické tři nádechy a výdechy jí pomohly uvést na scénu racionální část mozku s geniálním nápadem tréninkové chvíle. „Teď je čas pro praxi!“ Zvedla telefon, zavolala do firmy a sdělila, v jaké situaci se nachází. Jakmile zavěsila, zhostil se jí zvláštní klid. Všimla si, že stojí vedle okénka s točenou zmrzlinou, což se jí v horkém počasí hodilo. Na schůzku dorazila se zpožděním, ale v pohodě. Radost z dobře zvládnuté situace přinesla nadhled, který jí vydržel i po dobu pohovoru. Zvolené řešení pod tlakem ohromilo i výběrovou komisi.

Není pochyb, že genetika a výchova rodičů významně ovlivňuje naše myšlení, chování a reakce, ale v opozici stojí racionální mozek se svou schopností učit se novým věcem. Život nám připravuje spoustu tréninkových situací, zkuste je tedy využít k cvičení preferovaných způsobů reakcí.