Podle čeho se řídit při výběru terapeuta

Rozhodli jste se, že už na své problémy nechcete být sami a rádi byste využili pomoc odborníka na duševní zdraví, se kterým budete sdílet, co vás trápí, o čem pochybujete a jak byste se chtěli mít (líp). Jak si ale vybrat toho správného a jak předem poznat, že vám bude právě ten nebo ta vyhovovat? Takovou otázku si kladou všichni, kdo se chystají na své první sezení, a pokud nenajdou odpověď, může je to od terapie i odradit. Je to ale zbytečné, protože volba nemusí být vůbec tak složitá, jak se na první pohled může zdát.

Kdo je psychoterapeut a kdo ne?

Ačkoliv v naší legislativě tento pojem zatím není oficiálně ukotvený, vládne všeobecná shoda, že každý, kdo si chce v ČR říkat psychoterapeut, by měl splňovat kritéria stanovená Evropskou asociací pro psychoterapii (www.europsyche.org). Prakticky to znamená:

• Vysokoškolské vzdělání - magisterský titul v relevantním univerzitním oboru
• Komplexní psychoterapeutický výcvik (psychoterapeutický výcvik je pětileté postgraduální studium zakončené zkouškou)
• Dodržování etického kodexu a standardů pro práci evropského psychoterapeuta
• Pravidelné dokladování celoživotního profesního rozvoje a průběžná supervize vlastní praxe

Z toho vyplývá, že pokud se jako psychoterapeut prezentuje člověk bez příslušného vzdělání, který svou odbornost staví např. na osobním prožitku či zkušenosti, vykladač karet, léčitel čaker apod., neporušuje tím sice žádný zákon a nemusí to být nutně špatný člověk, ale jeho služby vám v lepším případě nepomohou, v tom horším dokonce ublíží.

Informace o vzdělání a výcviku má každý odborník uvedené na svých internetových stránkách či na profilu platformy, kde působí, a je možné si je vždy ověřit. Jestliže nic takového nenajdete a dotyčný vám je ani na požádání neposkytne, vězte, že nejste v kontaktu s psychoterapeutem.

Bližší informace o psychoterapii v češtině lze najít na webu České asociace pro psychoterapii (czap.cz).

Co je to psychoterapeutický výcvik a je pro klienta důležitý?

Jedná se o výukový a výcvikový proces, který frekventanta po vystudování vysoké školy (či ještě během studia) připravuje na profesionální dráhu psychoterapeuta. Obvykle má několik části:

• Sebezkušenostní (zážitková) část (skupinová a individuální)
• Výklad teorie
• Práce s klientem pod supervizí
• Závěrečná práce či zkouška

Rozsah je 500 - 1000 hodin rozložených do 4 - 7 let; jde tedy o dlouhodobé a obsáhlé vzdělání, které je pro samostatné a zodpovědné vykonávání této profese naprosto nezbytné.

Typů výcviků je celá řada a nelze říci, který je pro konkrétního klienta ten správný; některé jsou analytické, jiné orientované na řešení, další zaměřené na člověka. Některé se soustředí na párovou a rodinnou terapii, jiné jsou spíš individuální. Jsou i takové, které pracují s tělem, nebo mění zažité vzorce a přeučují dosavadní návyky a chování.

Obecně lze říci, že typ výcviku je jen jedno hledisko z mnoha, které jako klient berete v úvahu a podle nějž se řídíte. Pokud si nejste jisti, s každým terapeutem se lze předem domluvit, nastínit mu své téma a zeptat se, zda je schopný s ním pomoci. Pokud odpoví záporně, vždy alespoň doporučí, koho jiného hledat, nebo nasměruje přímo na odborníka, který se tím zabývá.

Podle čeho se tedy rozhodovat a vybírat?

Mějte na paměti, že terapie většinou není jednorázová záležitost a že během terapeutického procesu, který může mít 5, 10, ale i více sezení, budete danému člověku postupně odkrývat různá místa ve svém nitru tak jako možná nikomu předtím.

Je tedy logické, že budete hledat někoho, u koho s tím nebudete mít problém, někoho sympatického, ke komu si vybudujete důvěru. Neznamená to, že se spřátelíte a časem spolu budete jezdit na dovolenou, ale terapeutický vztah mezi vámi vznikne a ten předpokládá otevřenost a upřímnost.

Můžete se zamyslet nad tím, kdo ve vás takové pocity vyvolává a jakému typu člověka byste se nejspíše svěřili. Nezáleží na vašem pohlaví, orientaci ani věku, ale je naprosto přirozené, že někdo bude mít blíže k mužské než k ženské autoritě a naopak. Jiný bude mít důvěru ke staršímu a zkušenějšímu člověku a někdo se zase cítí uvolněně v přítomností mladší osoby, které snáze řekne, co ho trápí.

V dnešní době internetu, kdy se můžete podívat na fotky, přečíst si různé texty, ověřovat si recenzemi, nebo se prostě zeptat na uvedeném kontaktu, si můžete předem zjistit, zda dotyčný terapeut bude ten pravý.

A když to napoprvé nevyjde a vy zjistíte, že to nebylo ono, nevadí. Udělali jste pro sebe první důležitý krok, na který už snáze navážete dalším, a zkusíte někoho jiného. Než se ale rozhodnete pro změnu, nechte si pár dní na rozmyšlenou, protože bezprostředně po sezení mohou být emoce rozjitřené a myšlenky rozptýlené. Nespěchejte na sebe, počkejte, až se všechno usadí, a pak teprve hodnoťte.