Když je toho moc...

Terapeutka Kateřina Homolková ve své praxi a v okolí na otázku „Jak se máš?“ často slýchává odpověď „Je toho nějak moc, nestíhám, jsem přehlcená(ý)“. A protože ona sama tento pocit dobře zná, rozhodla se na dané téma podívat trochu víc zblízka. Říká totiž, že by bylo fajn mít toho v životě „tak akorát“.

V období po Vánočních svátcích, oslavách Silvestra a Nového roku se pomalu přesouváme do času zklidnění, zpomalení a návratu k sobě samým. A právě návrat k sobě samému je docela náročná životní disciplína. Hodně se o tom mluví a píše, ale co to vlastně znamená? A jak se k sobě samému dostat?

Jak být sám sebou

Pojďme si nejprve přiblížit, co znamená být sám (se) sebou. Nejde o to zavřít se sám v pokoji a s nikým nemluvit, ačkoliv ani takový typ samoty nemusí být od věci. Smyslem toho dostat se sám k sobě je především dokázat si naslouchat a právě k tomu je vhodné být v klidu, uvolněný a bez zbytečného rozptylování. Někdo tohoto stavu dosáhne na procházce, při běhu, otužování nebo psaním deníku (např. deníku vděčnosti – sepsání tří věcí, které se mi ten den povedly a za které jsem vděčná(ý)). Jiní lidé zase meditací, odpočinkem, časem stráveným v přírodě či v galerii umění. Neexistuje univerzální rada na to, co funguje; je potřeba si sám za sebe vyzkoušet, co funguje mně. Tento proces lze nazvat “duševní inventurou”, tedy co mému duševnímu zdraví pomáhá, co jej naopak brzdí a komplikuje jeho rozvoj. A zda existuje něco, co mám či musím ve svém duševním světě obnovit nebo úplně změnit. V tomto bodě je důležité si uvědomit, že jsme to právě my, kdo jsme jeho architekty a staviteli.

Cestou k sobě samému nás může doprovázet třeba deník vděčnosti, ve kterém si každý den napíšeme 3 věci, které se nám povedly a za něž jsme vděční. Dalším užitečným nástrojem je také duševní inventura, kterou si zvědomíme, co naší duši svědčí a co ji naopak ničí.

Jak vám zní zkusit proces duševní inventury? Máte chuť pobýt nějaký čas sami se sebou a lépe se poznat? Brání Vám v tom něco či někdo? Možná příliš roztěkaná a zahlcená mysl, možná plný diář a mnoho akcí s rodinou či kamarády. Prostě je toho zase moc… Ač to může znít sobecky, na prvním místě v našem životě stojíme vždy my sami. Nevěříte? Zkuste si vzpomenout na bezpečnostní instruktáže z letadel, které probíhají těsně před odletem. Komu jako první nasazujeme kyslíkovou masku? Sobě! Protože, jen když my sami budeme mít dostatek kyslíku a síly, můžeme pomáhat druhým. I když je toto přirovnání trochu dramatické, krásně vystihuje fakt, že prioritu a exkluzivitu v životě máme opravdu dávat sobě a svému zdraví (duševnímu i fyzickému). A proč je duševní zdraví tak důležité? Nedávno jsem četla článek, který upozorňoval na to, že kvalita lidského života není tolik ovlivněna tím, co se děje v objektivní realitě, ale tím, jak se k dané situaci subjektivně stavíme. A to je právě ten důvod, proč má naše duševní zdraví tak velký vliv na kvalitu našeho života.

Oslím můstkem se dostáváme k tomu, proč toho v životě často máme moc, nestíháme a jsme nerudní, smutní, možná i úzkostní. Žijeme v rychlé a náročné době - kromě války na Ukrajině, ekonomické krize a dalších negativních zpráv, které se na nás denně valí z médií, jsme velmi často tlačeni k výkonům, a to hned v několika sférách – pracovní, rodinné, sportovní, kulturní a tak dále. Zdá se, že být úspěšným člověkem je v současné době nadlidský úkol. Znáte to, že? Zapnete si sociální sítě a do několika minut, ne-li vteřin na vás vyletí obrázky krásných štíhlých lidí, usměvavých rodin či přátel, kteří jsou zase na dovolené či nějakém výletě, večeří v luxusní restauraci a heleďme se, spolužák z gymplu už zase povýšil. Je to vůbec skutečné? Může to být pravda? A co děláte vy? Sedíte doma, v práci, koukáte na sociální sítě a připadáte si hloupě, že vlastně ani moc nežijete, nebo nežijete dostatečně dobře, jak si společnost přeje. Pokud patříte mezi menší skupinku populace, která sociální sítě nepoužívá, můžete tento pocit znát z pracovních meetingů či setkání s přáteli. Všichni přece říkají, jak potřebují vše stihnout, všude být a ještě u toho vypadat dobře.

Nenasytné sítě aneb jak nebýt sežrán

A jsme u prvního bodu, jak zlepšit a utužit své duševní zdraví, a to „digitálního detoxu“. To je proces, ve kterém zredukováním času online ulevíte hlavě, duši a získáte více času a také pozornosti k současnému dění („tady a teď“). Osobně mám sociální sítě ráda, a nechci je tedy úplně hanit, ale je dobré mít na paměti, že jsme to my, kdo je ovládá, a ne ony nás. V případě, že jsme se stali obětí sociálních sítí, nebo to tak cítíme, můžeme na svém duševním zdraví pozorovat spoustu nežádoucích účinků jako roztěkanost, potřebu být co nejvíc online (již byl popsán jev zvaný FOMO – fear of missing out – strach z toho, co vše můžu propásnout, když budu offline), pocity méněcennosti (málo lajků, málo komentářů, málo online přátel) a to všechno vede k neustálému srovnání a hodnocení. Pomáhá to něčemu? Pomáhá to vám? Jak poznat, že na sociálních sítích trávím moc času? Nelze přesně definovat hranici, která je snesitelná a která již nikoliv, nicméně z praktického hlediska je doporučováno nastavit si na telefonu přehled, kolik času této rafinované krabičce věnuji a co na něm dělám. Subjektivně lze poté zmapovat, jak se mi daří být „tady a teď“ a také zda více komunikuji s „živými“ lidmi či po chatech. Sociální sítě, potažmo neustále napojení na internet prostřednictvím různých zařízení nám výrazně zasahují do osobních, ale i partnerských životů, a je tedy dobré, někdy i nezbytné, věnovat tomuto tématu pozornost.

Spánek, jídlo, pohyb... a práce přiměřeně

Druhým bodem, jak vylepšit duševní zdraví je „zdravý životní styl“. Ač to může znít jako klišé, je pro kvalitní život a mentální rovnováhu základem. Patří do něj zejména kvalitní spánek, což může každý z vlastní zkušenosti potvrdit. Když se dobře vyspíte, cítíte se líp, stabilněji, snáze se vám přemýšlí, rozhoduje a máte dostatek energie. Naopak po probdělé noci a nedostatečném odpočinku je emoční ladění kolísavé, energie nízká a vyjádřit postoj či názor se zdá být velmi obtížné. Ke zdravému spánku pomáhá pravidelný režim (usínání a probouzení se v podobnou hodinu), klidná činnost před ulehnutím, tedy bez mobilu a sklenky alkoholu a také dobře vyvětraná místnost.  

Kromě spánku je velmi důležité i to, jak se stravujeme. Náš jídelníček by měl být vyvážený, pestrý a obsahovat dostatek potřebných živin ve správném poměru. Psychoterapeut není výživový specialista, a proto zde nenajdete návod, co, v jakém množství a kdy jíst. Tento bod zařazuji z toho důvodu, že ať chcete nebo ne, jídlo má velký vliv nejen na to, jak vypadáme, ale také jak se cítíme. Je tedy dobré věnovat pozornost tomu, jaké palivo pro svůj každodenní provoz používáme a jestli právě v něm nemáme rezervy, které nás brzdí.  

Ani pravidelný pohyb není nic, o čem byste v rámci doporučení různých odborníků neslyšeli. Pokud neradi sportujete, nevadí, stačí se hýbat, ideálně způsobem, který vás baví. Jestli jste nenašli zálibu v posilování, cyklistice, lyžování nebo aerobicu, můžete tyto aktivity nahradit prací na zahradě, štípáním dříví, úklidem, nebo vystoupením o zastávku dřív při cestě z práce. Všechno se počítá a zvyšuje nám hladinu tzv. hormonů štěstí.  

Do zdravého životního stylu lze také zařadit rozumnou pracovní dobu. Každý sice nemůže ovlivnit svou pozici, délku směn či prostředí, v němž práci vykonává, ale je dobré najít balanc mezi časem na práci a časem pro sebe, který by měl být pravidelný, předvídatelný a plánovatelný. Volný čas je totiž dobrým odrazovým můstkem pro zdravou a spokojenou duši a souvisí se všemi předchozími body.  

Životní styl či spokojenost v životě také ovlivňují vztahy, ať už partnerské, rodinné či přátelské, což samozřejmě neznamená, že aby nám bylo dobře, musíme mít partnera a/nebo být neustále v kontaktu s kamarády. Je dobré vnímat své aktuální potřeby, zda chci mít chvilku pro sebe, či se naopak družit. Člověk je ale tvor společenský a v nějaké míře vztahy ke svému zdravému vývoji potřebuje. Pojďme se ale setkávat více osobně a naživo než online.

Psychoterapie je disciplína zaměřená na lidskou duši, ale protože ta tvoří s tělem nerozdělitelné partnerství, v němž se navzájem ovlivňují, není možné v rámci sezení ignorovat ani to, jak spíme, co jíme, jestli trávíme nějaký čas venku na vzduchu a v přírodě a zda nám naše zaměstnání nebere víc, než dává.

Alkohol problémy neřeší, nýbrž vytváří

V neposlední řadě do zdravého životního stylu včetně toho duševního patří i omezení užívání alkoholu či jiných látek měnících vědomí. V únoru startuje již několikátý ročník kampaně „Suchej únor“, a jak název napovídá, jedná se o upuštění od konzumace alkoholu po dobu jednoho měsíce. Alkoholový půst prospívá hned v několika oblastech a poděkuje mu naše tělo i hlava. Dlouhodobá střízlivost stabilizuje emoční prožívání člověka, zlepšuje spánek a zrychluje regeneraci. Připojením k výzvě suchého únoru máte také možnost vyzkoušet si svou vůli a zjistit, jak moc vás alkohol skutečně ovládá.  

Kdo by chtěl potrénovat svou vytrvalost déle a s určitým duchovním přesahem, může využít postní doby před Velikonocemi a vzdát se i jiných slastí. Možná zjistíte, že odejdou i některé strasti, které jste konzumaci konkrétního jídla, pití nebo činnosti vůbec nepřičítali. Ať dáte (dočasné) sbohem alkoholu, kávě, fast-foodu či výše zmiňovaným sociálním sítím, bude i pro vás samotné zajímavé pozorovat, co a jak se může změnit.

Ráda bych zdůraznila, že k zachování kvalitního duševního zdraví je také důležitá asertivita, dokázat odmítat a nastavovat si v životě hranice. Protože právě hranice jsou tím, co nám vytváří náš bezpečný prostor. Tím chci podtrhnout fakt, že když toto zvládneme, chráníme se před workoholismem či syndromem vyhoření.  

Závěrem použiji citát z mé oblíbené knihy „Chlapec, krtek, liška a kůň“, kde je chlapec tázán, čím chce být, až vyroste, a chlapec odpovídá „Laskavým člověkem“.  

Můj vzkaz pro vás tedy zní: Buďte laskaví nejen k ostatním lidem, ale hlavně k sobě samým.