Přehled psychoterapeutických směrů

Znamená psychoterapie vždycky ležení na gauči? Co se skrývá pod zkratkou KBT? A co si představit pod slovním spojením Gestalt terapie?

Psychoterapie je léčba (terapie) lidské duše (psýché) použitím psychoterapeutických prostředků. Má za cíl zmírnit nebo zcela odstranit potíže, se kterými klient přichází. Tyto prostředky se používají záměrně a cíleně odborníkem, kterému říkáme psychoterapeut, a který má k této činnosti potřebné vzdělání.

Jaké psychologické prostředky využívá? A proč volí právě tyto a ne jiné?

Odpověď na tyto otázky najdeme právě u jednotlivých psychoterapeutických směrů. Pojďme se tedy společně podívat na to, jaké psychologické prostředky jednotlivé směry volí a proč.

Obecně se psychoterapeutické směry zabývají otázkami jako je: vědomí vs. nevědomí, nitro vs. zevnějšek.

Analytické přístupy:

Psychoanalýza

Směr, který vychází z díla příborského rodáka Sigmunda Freuda. Soustředí se na nevědomé procesy a obsahy naší mysli. Vrstvy psychiky rozdělil na vědomí, které je snadno přístupné ke zkoumání, předvědomí, které si můžeme uvědomit, pokud chceme, a nevědomí, které je zprostředkované pouze z nevědomých projevů, jako jsou gesta, přeřeknutí, symboly ve snech.

Freud také popsal, že existují dva základní zdroje energie člověka: sexuální pud, který směřuje k sebezáchově a k zachování lidského druhu, a pud smrti, destruktivní a agresivní síly v člověku.

Základem psychoterapeutické práce je zvědomovat nevědomé obsahy. Klient volně sděluje, co ho napadá, tzv. volně asociuje. Terapeut potom nabízí klientovi vysvětlení toho, co se v něm děje a jak to souvisí s jeho minulými zážitky – interpretuje klientovi jeho psychickou realitu. Klientova reakce určuje, zda se jedná o pravdivou realitu. Klient díky tomu získává jistý vhled na svoji minulost a současnost a také může lépe porozumět svým vnitřním konfliktům.

Terapie kognitivně behaviorální (KBT)

Tento směr spojuje kognitivní přístup, který vychází z předpokladu, že lidské chování lze měnit na základě změny jeho vědomých myšlenek, a behaviorální přístup, který se zaměřuje pouze na viditelné chování, které může být vyvolané nějakým stimulem nebo reflexem. KBT se zaměřuje na symptomy, na praktický nácvik a jejich změnu. V terapii se může jednat o jisté posílení nebo oslabení klientových postojů. Úspěšnost toho přístupu je možné zaznamenat u terapeutické práce s fóbiemi, depresivním laděním klienta, poruchami nálad, obsedantně-kompulzivním chováním aj.

Humanistické přístupy:

Tyto přístupy nenahlížejí na klienta jako na osobu, kterou je zapotřebí měnit. Daleko více je zde snaha klienta pochopit, pomoci mu odstranit překážky v jeho růstu, upravit sebepojetí a sebepřijetí, tím se navodí požadovaná změna. Klient je vnímán jako odborník na svůj vlastní životní příběh a na svoji vlastní životní zkušenost. Terapeut se nesnaží přicházet s různými symboly nebo významy klientova prožitku a také se nesnaží tento prožitek nijak napadat a upravovat. Patří sem například Gestalt terapie nebo existenciální terapie.

Gestalt terapie

…je přístup zaměřený na osobní odpovědnost, „tady a teď“, s cílem porozumět klientovi v jejich konkrétním prostředí a v jeho interakcích. Klient ovlivňuje prostředí a situace a také je jimi zpětně ovlivňován. Řeší se aktuální, přítomné prožitky a jejich působení. Terapeut klientovi pečlivě naslouchá a snaží se, aby klient lépe porozuměl svým pocitů, emocím, svému nitru, svým potřebám. Přes uvědomění si sebe sama potom lépe vnímá svoje okolí a to vše vede ke změně chování, přijetí zodpovědnosti a svobody.

Existenciální terapie

Zaměřuje se na oblasti klientova života jako je: smysl života, svoboda, zodpovědnost, stárnutí, smrt, osamělost. Z těchto témat vznikají určité frustrace, na které pomáhá terapeut klientovi najít odpověď. Má blízko k filozofii. Pomáhá klientovi hledat právě jeho smysl života, propojovat ho se skutečností, překonat například nepřízeň osudu a naplnit vlastní potenciál. Staví na autenticitě terapeuta, empatii a snahu zkoumat klientovu frustraci a obavy z vlastní smrtelnosti.

Narativní přístup

Tato terapie patří k novějším směrům a pracuje s příběhem klientů. Co ji odlišuje od předchozích směrů je to, jak na lidský příběh nahlíží a jak s ním pracuje. Vychází z myšlenek sociálního konstruktivismu, který nevěří, že existuje jediný správný způsob, jak sdělovat a chápat prožitky. Také pracuje s představou, že realita se vytváří až ve vztazích, kde jeden člověk má vliv na druhého člověka. Velký význam hraje komunikace a partnerský vztah mezi terapeutem a klientem. Terapeut musí opustit pozici experta a snaží se pochopit perspektivu a vnímání klienta. Posiluje potom klientovy vlastní kompetence a přemýšlení o možnostech a nových pohledech.

Systemické terapie

Terapeut má v tomto přístupu nedirektivní roli, není však nezúčastněným pozorovatelem, ale vytváří s klientem tzv. terapeutický systém. Léčba je tedy společným procesem. Pracuje s klientem s pomocí systemických otázek, a snaží se mobilizovat jeho vnitřní síly. Důraz je kladen na partnerský dialog, kdy terapeut pouze nabízí své předpoklady ke klientovu zvážení. Také se snaží klienta činit kompetentním k vytváření vlastních řešení.

A jaký terapeutický směr je pro mě ten pravý?

Velmi záleží na tom, jak si s terapeutem „sednete“. Vaše osobní zkušenost je jedinečná a nepřenositelná. Co se líbí jednomu, nemusí vyhovovat druhému. A tak nezbývá nic jiného než to vyzkoušet. Jen sama vaše osobní zkušenost napoví a bude určitým vodítkem, jestli vám ten-který terapeut a způsob jeho práce vyhovuje. 

O tom, podle čeho si vybírat terapeuta a jak poznat, že je pro mě terapeut ten pravý, jsme psali minule. Nebo si můžete přečíst více o tom, kdo je to psychoterapeut a jak se liší např. od kouče nebo psychologa.