Nezáleží na tom, jestli bojujete se sociální úzkostí už delší dobu, anebo se ve společnosti cítíte nekomfortně v důsledku pandemie. Strach ze socializace může přerůst v sociální fobii, tedy vytrvalý a intenzivní strach z interakce s jinými lidmi. Sociální fobie způsobuje úzkosti, posiluje pocit osamělosti a může vést k dalším fyzickým i psychickým těžkostem.
Dobrá zpráva je, že se vás nemusí sociální fobie držet celý život. Existují totiž možnosti, jak se s ní vypořádat.
Sociální úzkost, známá také jako sociální fobie je jednoduše hluboký strach ze socializace s druhými lidmi. Může být popsána také jako strach z interakce s lidmi mimo blízký okruh rodiny a přátel. Sociální úzkost může být přetrvávající a velmi neodbytná. Ovlivňuje každodenní životy mnoha lidí.
Pokud trpíte sociální fobií, vyhýbáte se společenským situacím, seznamování s novými lidmi, někdy i telefonování, jedná se o takzvanou sociální úzkost. Mezi fyzické projevy patří červenání se, návaly horka nebo chladu, pocení, knedlík v krku, třes rukou a svalová tenze, v pokročilé fázi i panické ataky. Zároveň s tím běží negativní sebehodnotící myšlenky, strach z ponížení, že budete trapní, že budete působit nevhodně. Tyto myšlenky mohou člověka zcela paralyzovat a vést k osamělosti, depresi, jindy zase k závislostem na alkoholu či drogách. Lidé se sociální fobií si často chtějí socializaci užívat jako ostatní. Přejí si vytvářet přátelství a účastnit se skupinových aktivit. Ale jejich úzkost jim to nedovoluje. Mohou se pak zdát stydliví a uzavření a vypadat, že nemají zájem se zapojovat do sociálních činností.
Agorafobie je fobie související s úzkostí. Někdy si lidé myslí, že jde o podobný pojem. Osoby s agorafobií se však obávají otevřených, rozlehlých a neznámých veřejných míst. Mohou se těmto místům vyhýbat ze strachu, že by se u nich mohla objevit panická ataka. Tato fobie je spojena se snahou vyhnout se pocitům studu a ztrapnění. Obvykle nejde o sociální fobii.
Sociální fobie je třetí nejčastější duševní potíží na světě. Postihuje téměř 7 % populace. Skoro 13 % lidí v některé fázi svého života zažije sociální úzkost. Tento stav je léčitelný a obvykle se řešení sociální fobie bez léčby neobejde. Sociální úzkosti mohou spouštět různé situace. Ty zahrnují například:
Pro některé jedince jsou náročné i další jiné situace. Mohou mezi ně patřit setkání s výše postavenou osobou nebo čtení nahlas ve školní třídě.
Většina lidí během sociální interakce v nějakém okamžiku pocítí úzkost. Téměř každý má občas obavy z toho, co si o něm ostatní myslí a jestli působí sympaticky. Ale u některých osob je tato úzkost velmi silná a vytrvalá. Sociální interakce se pro ně pak stává náročnou a nepříjemnou zkušeností. Mohou mít potíže s navazováním kontaktu s ostatními. Tyto potíže se mohou objevit i navzdory tomu, že by si přáli vytvářet hlubší vztahy.
Sociální úzkost pravděpodobně způsobuje kombinace faktorů. Její vývoj mohou ovlivňovat geny, mozek a životní zkušenosti.
Studie ukazují, že některé části mozku jsou u osob se sociální fobií více aktivní než jiné. Patří mezi ně například amygdala.
Některé situace v lidech mohou vyvolávat pocity odlišnosti, nepatřičnosti nebo dojem, že je ostatní odsuzují. U lidí, kteří tyto situace prožívají častěji než jiní, se snáz může rozvinout sociální úzkost.
Někdy se úzkost objevuje v rodinné anamnéze. U jedinců z těchto rodin je rozvoj sociální úzkosti pravděpodobnější. Mohou u nich však být předpoklady i ke vzniku jiných forem úzkosti.
Někteří lidé zažili v sociálních situacích mnoho negativního. Mohou nabýt dojmu, že takto probíhá většina sociálních interakcí a začít se těchto situací stranit a obávat. Sociální úzkost může mít také původ v událostech prožitých v dětství, například pokud děti často prožívaly pocity nekompetentnosti, méněcennosti nebo studu.
Nejprve si připomeňme, že je naprosto normální být introvertní nebo mít po roce izolace v důsledku pandemie nepříjemné pocity ze setkávání s lidmi. Pokud na sobě pociťujete jen některé ze slabších zmíněných příznaků, přečtěte si nejprve naše tipy, jak se vrátit po dlouhé době o samotě zpátky do běžného života. Důležité je především být sám k sobě ohleduplný a dát si dostatek času na postupný návrat do “normálu”. Začněte například krátkou procházkou s někým blízkým. Pokud vám ale sociální fobie nebo úzkost dlouhodobě brání v partnerském, rodinném nebo pracovním životě, určitě se nebraňte rozhovoru s psychoterapeutem. Při terapii online si můžete třeba i jen chatovat.
První pomocí může být psychoterapie. Na výběr máme mnoho typů léčby. Pokud sociální úzkost ovlivňuje váš život, je důležité vyhledat pomoc. Dlouhodobá zátěž ve formě sociální úzkosti může způsobit další duševní obtíže, například deprese.
Už jen to, že o svoji situaci promluvíte, přinese okamžitou úlevu. Terapeut žádný problém nezlehčuje, ale naopak jim rozumí a dokáže vám pomoci.
Vám může pomoci zvýšit sebevědomí v sociálních situacích a zlepšit vaše sociální dovednosti. Tím vším velkou měrou přispívá ke zlepšení kvality vašeho života.
Získáte naprosto bezpečný prostor mluvit o čemkoliv. Jednou ze základních zásad terapie je důvěrnost a anonymita. Ať už vás trápí cokoliv, zůstane to vždy jen mezi vámi a terapeutem, který vás nebude nijak soudit. Bude pouze naslouchat.
Uvědomíte si, že v tom nejste sami. Terapeut vám může být oporou, ale hlavně vám pomůže vybudovat si vlastní podpůrný systém, na který se budete moct spolehnout. Ukáže vám také, že ve většině starostí, s nimiž přicházíte, rozhodně nejste sami.
Vše se k lepšímu obrátí. I když třeba ne okamžitě. Jakkoliv beznadějně teď vaše situace vypadá, aktivní práce na vlastních problémech začne váš život postupně měnit. Každému to ale trvá jinak dlouho, tak si z toho nedělejte další stres a neklaďte na sebe příliš velké nároky.