Truchlení v době pandemie. Jak se naposledy rozloučit, když to nešlo osobně?

Je možné se s blízkou osobou naposledy rozloučit, když nám to bylo kvůli pandemickým opatřením fyzicky odepřeno? A pokud ano, jakým způsobem období truchlení prožít? Své zkušenosti s tímto tématem s vámi sdílí terapeutka Hana Pucherová.

Život v době pandemie přináší mnoho nových témat i pro psychoterapeutickou praxi. Jedním z nich je situace, kdy se z objektivních příčin nemůžeme setkat s milovanou umírající osobou a osobně se s ní rozloučit.

Jistě si všichni vzpomínáme na nedávné lockdowny, uzavření hranic okresů a nemocnice plné pacientů. Dříve jsme si ani nedokázali představit, že se mohou objevit tak závažné důvody, které nám znemožní přijít se naposledy rozloučit s naším blízkým člověkem. Přitom odcházení je stejně jako narození přirozenou součástí našich životů a stejně tak, jako do rodiny vítáme nového človíčka, je důležité se rozloučit s členem rodiny, který z ní odchází.

Když se rozloučení nemůže z nějakého důvodu uskutečnit, může to mít neblahý vliv na naši psychiku. Často se objevuje pocit viny a úzkost, že něco není uzavřeno a dokončeno. Klienti také hovoří o vzteku, zmatku i zlobě, kterou cítí, že jim bylo něco tak zásadního odepřeno, i když racionálně si dokáží odůvodnit, proč daná nařízení a omezení vznikla. Ve své terapeutické praxi se s těmito pocity u klientů často setkávám a společně hledáme různé způsoby, jak náročné emoce zpracovat. Podívejme se na možnosti, jak lze truchlení v době pandemie prožít a navrátit se zpátky do života.

Dopis milovanému a uvolnění emocí

Jednou z dobrých cest, jak se s blízkou osobou rozloučit, je napsat odcházejícímu člověku dopis. Dopis sice nebude nikdy odeslán, ale léčebný potenciál bude pro nás značný. Můžeme do něj napsat všechny emoce, vypsat se z pocitů, které cítíme nebo nás tíží. Často se jedná o velmi rozporuplné emoce od pocitů lítosti, smutku, bezmoci, přes vztek a někdy i zlobu. V tomto dopise může být napsáno cokoliv. Cokoliv, co nemohlo být řečeno, vysloveno. Může obsahovat jak slova lásky a díků, tak i věci, které jsme odcházející osobě chtěli říct, ale nebylo to z nějakého důvodu možné. Neměli jsme na to dost sil a nedokázali jsme to.

Jak s dopisem dále pracovat? Možností je hned několik. Jako první se nabízí pracovat s ním dále v terapii. Pojmenovat a pochopit události, které se staly, poděkovat, odpustit i požádat o odpuštění. Je to cesta, která vyžaduje velký kus odvahy a síly. Znovuaktivací těchto emocí totiž dochází k jejich oživení a v terapeutickém procesu mohou být dál citlivě zpracovány.

Také je možné přečíst si dopis nahlas o samotě. Představit si, že vedle nás sedí osoba, kterou chceme oslovit a věty, které jsme jí nemohli říci, přečteme. Už samotné vyslovení těchto vět nahlas bude pravděpodobně mít velký léčebný efekt. A co potom udělat s takovým dopisem? Můžeme si jej uchovat, roztrhat i spálit. Lze s ním udělat cokoliv, co potřebujeme, co nám v tu chvíli dává smysl a co si myslíme, že by mohlo pomoci. Tímto způsobem postupně dojde k uzavírání celého procesu rozloučení.

Tiché vzpomínání a cílená terapie

Dalším způsobem rozloučení s blízkým člověkem může proběhnout formou tichého vzpomínání. Vyčleníme si doma nebo v jiném klidném prostředí dostatek času, sedneme si, zapálíme svíčku a začneme na daného člověka vzpomínat. Můžeme si třeba připomenout situace a historky, které se nám s ním přihodily a na které rádi vzpomínáme. Stejně tak můžeme vzpomínat i na situace, které se nás nějakým způsobem dotkly a nemůžeme na ně zapomenou.

Můžeme vzpomínat potichu ve svých myšlenkách nebo k blízké osobě promlouvat nahlas. Záleží pouze na nás, jak to v danou chvíli cítíme a na jaký způsob komunikace máme aktuálně sílu. Když je vše řečeno, sfoukneme svíčku, necháme situaci pomalu odeznít a vykročíme zpět do svého vlastního života.

Čas na sebe i terapii

Toto jsou dva možné způsoby, jakými se můžeme vyrovnat s odchodem blízké osoby. Můžeme se o to pokusit buď sami nebo vyhledat pomoc terapeuta. Všechny emoce, které v sobě cítíme, potřebují čas a někdy i další pomoc s jejich zpracováním. Nedá se přesně určit, kolik času každý z nás potřebuje. Je to velmi individuální. Jsou lidé, kteří se dokáží se ztrátou vyrovnat rychleji, někdo potřebuje času více. Je potřeba říci, že každý má tolik času, kolik potřebuje a není rozhodně kam spěchat.

Pokud si s celou situací nevíte rady, můžete kontaktovat terapeuta, který vás rád obdobím truchlení provede a bude vám nápomocen se zpracováním všech emocí a pocitů, které se objeví. Na Terap.io se na pomoc pozůstlým zaměřuje například terapeutka Michaela Adamová, Ivana Bařinková nebo Marek Palma.